V pol. 8. stol. byli Umajjovci vyvražděni potomky Prorokova strýce Abbáse. Nová dynastie přenesla sídlo chalífů do Bagdádu. Ale všichni Umajjovci nezahynuli při oné osudné hostině, kterou Abú-l-Abbás uspořádal na „počest“ svých přátel. Dva z nich se nedostavili a zmeškali tak svou smrt. Byl to 19letý Abdarrahmán III. a jeho mladší bratr. R. 929 se Abdarrahmán III. prohlásil nezávislým umajjovským chalífou. Jeho nástupce Al-Hakam II. založil v Córdobě knihovnu s 400 000 vzácnými díly staré i soudobé učenosti, tj. matematiky, astronomie a medicíny.
A teď už zapadá slunce, tak se vydávám stopovat. Je půl deváté a pořád nic, musím přespat ve stanu u řeky. Ráno mi ale dost rychle zastaví auto a zanedlouho už jsem v Seville.
Tak tady byl uvězněn v královském vězení Miguel de Cervantes a napsal zde slavného Dona Quijota. do centra jedu MHD. Vůbec jsem netušila, jak je Sevilla veliká. Míjím obrovskou houbu, kde je vyhlídka a pak už směřuju ke katedrále, té největší ve Španělsku! Když byla r. 1520 postavena, tak zastínila velikostí i slavnou istanbulskou Hagiu Sofii.
Ve srovnání s Córdobou nebo Toledem budete asi trochu zklamáni jako já. Uličky jsou úzké, je snadné zabloudit. Ale já se nebojím. Objevením správné cesty najdete i kousek sebe. Zákoutí, kam jste ještě nevkročili. Schopnosti, o kterých jste nevěděli. Síly, ve které jste nevěřili. Nejlepším orientačním bodem je Giralda, tedy zvonice věhlasné katedrály. Ale v úzkých a křivých uličkách vám stejně každou chvilku zmizí. Sevilla podle obrazu starého umění už neexistuje. Sevillské krasavice už nechodí v mantilách, tj. závojích přehozených přes vysoký účes s hřebenem ze želvoviny. Přijaly světovou módu, ale stále používají vějíře pohybem plným ženskosti.
Sevilla byla založena v době kolonizace ostrova fénickými a řeckými mořeplavci. Říkalo se jí Hispalis a dobyl ji i Julius Caesar. Později patřila Vandalům, Vizigótům a zvlášť skvělou kariéru udělala za vlády Arabů. Byla-li Córdoba střediskem vědění, pak Sevilla vynikala v hudbě a básnictví. Všimněte si, jak přísně zní samotný název Córdoba, ale název Sevilla jakoby tančí při pouhém vyslovení...
Ve 12. stol. přišla její velká doba. Almohadští sultáni si v opevněném paláci Alcázaru zřídili skvělý dvůr s rozsáhlými zahradami a vyzdobili město nádhernými stavbami a Velkou mešitou. po dobytí Ferdinandem III. se dvůr maurských sultánů přeměnil v sídlo křesťanských králů. Když se centrum kastilské moci přeneslo do Toleda, nastala doba zámořských objevů a Seville se otevřela brána k blahobytu.
A už se blížím k ohromné katedrále. Legenda praví, co si řekli stavitelé: „Uděláme katedrálu tak velkou, že si všichni pomyslí, že jsme se zbláznili.“ Sakristii zdobili umělci Murillo, Zurbarán a Morales. Je zde i chrámový poklad – tolik drahokamů, stříbrného filigránu, zlatem vyšívaných paramentů, křížů, relikviářů… Až oči přecházejí nad tím bohatstvím.
Pokračování příště...
Text a foto: Sylvie Halouzková