Španělsko, Granada: Mžik v nekonečném tichu Alhambry I.

Pokud by neznal tento rozmanitý španělský region, proč by nám radil, abychom „žili ve slunečním svitu, plavali v moři a opíjeli se divokým vzduchem...“? Zcela jistě by byl v Granadě velice šťastný. Šťastný v provincii, která by byla jeho místem, jeho zemí, mořem a vzduchem.

Tam, kde teplota vzduchu dosahuje vrcholu a kde zemědělci, o nichž psal Miguel Hernández, kultivují zem, Graná, jak je město také obecně zváno, skrývá poklady, které čekají na objevení. Nachází se v nejmenším španělském litorálu. Jeho jedinečné a oblíbené tropické klima je chráněno od studených větrů díky poušti Sierra Nevada.

Město je zároveň hlavním městem provincie stejného jména a je tak klenotem, kde člověk najde sám sebe, anebo kdo ví, třeba se ztratí v labyrintu jeho úzkých uliček.

„Když se temnota bude zdát být nekonečnou, prosím, vzpomeň si na mě,“ zpívá v Granadě kanadská zpěvačka Loreena McKennitt. Ale není to temnota, co čeká na návštěvníka v tomto městě, které obývá 234 tisíc lidí.

Granada je andaluskou provincií a proto je charakteristická svými olivovníky, slunečnicemi, mlýny a (proč koneckonců také ne) golfovými hřišti. Ale je známá i svým nedostatkem srážek, díky čemuž její pole září silnou zlatavou barvou.

Granadská Alhambra, palácové město, křesťanský královský dvůr, hlavní základna a pevnost. O tom všem její věhlasné jméno výpovídá. Toto místo bylo roku 1870 vyhlášeno monumentem a později, v roce 1984, si začalo užívat výsluní v seznamu Světového kulturního dědictví UNESCO.

Alhambra není jen souborem vzájemně propojených budov, ale je skutečným a opravdovým městem, jehož hradby jsou propleteny s hradbami druhého města pod ním a ochraňují tak jeho architekturu.

Bylo to právě na Pyrenejském poloostrově a především v politickém a administrativním centru Nazarského království, kde španělská odnož muslimského umění hrdě zazářila. Soubor teras, lázní, zahrad a dalších prostor vyvolává v našem nitru obdivné vzdechy, obzvláště během západu slunce nad Alhambrou.

Z jejích sakrálních lázní Mexuar, které jsou kopií římských lázní, byla vynášena nejvyšší spravedlnost. A její kaple s oblouky ve tvaru podkovy je vyplněna ornamenty, které pokračují i do dalších místností. Ty si uchovávají ticho, které je narušeno pouze kroky zvědavého návštěvníka.

Pokračování příště...

Text: Daniel Fernandéz Cantalapiedra

Photo: Wikipedia.org: jan zeschky, Javier Carro, Liam 987, Solipsist, Tim Bray, Comakut