Spojené arabské emiráty, Dubaj – Jak vyplnit šestihodinové čekání?
V jednu hodinu ráno vystupujeme v Dubaji z letadla a já zase dostávám tu vysněnou facku, na kterou se každý rok tolik těším. Praští mě přes nos ta sladká teplá vůně vzduchu s pískovým parfémem. To je ten první okamžik, co mi říká: „Tvůj čas dovolené nadešel“. Spadne ze mě veškerý strach, přestávám myslet na každodenní starosti a oddávám se dovolenkovému opojení.
Mávneme na taxíka růžové barvy. Žena s kulatým obličejem naznačuje, že máme rychle nastoupit. Emirátská řidička taxíku v jemně růžových kašmírových šatech zapíná bez otálení taxametr. Nástupní taxa na letišti je 25 dirhamů pro 4 osoby. Až poté se ptá, kam to bude. Tereza právnickou květnatostí odvětí: „Burj Al Arab“.
Asi po 30 minutách rychlé jízdy platíme a vystupujeme. Rozhodli jsme se, že si taxíky budeme brát jednotlivě, abychom nemuseli platit čekací doby. Burj Al Arab stojí přímo u moře. Opravdu vypadá jako plachetnice. Překvapivě nás více než plachetnice zaujme moře. Je hluboká noc a nikdy jsem necítila moře tak silně jako tady v Dubaji. Vzduchem se nese šumění vln a jejich dopady na písečnou pláž připomínají bubnující tlukot mořského srdce. Ve vzduchu voní sůl, vlhkost, energie a síla. Nadechuji a vydechuji tu lehkost žití. Možná proto stojí neosvětlená plachetnice ve stínu mořských kulis. Burj Al Arab vládne mořskému břehu jen do půlnoci, pak se jeho osvícený obvod ztratí v černé tmě.
Moře očarovalo všechny naše smysly. Stěží se odtrháváme od té atmosféry a máváme na dalšího taxíka. Asi po 40 minutách nás sympatický taxikář vysazuje u mrakodrapu Burj Khalifa, který okamžitě vyprovokuje naši pozornost. Mrakodrap vysoký 828 metrů působí elegantním dojmem. Stěží lze dohlédnout na anténu na vrcholu. Pokaždé, když kolem Khalify proletí letadlo, zamrazí mě. Údajně by měl výtah jet nahoru pouhou jednu minutu. Bohužel to nemůžeme potvrdit, protože v tuto noční hodinu je věž zavřená. Ale má své kouzlo, kterým se ještě chvilku kocháme.
Mávneme na třetího taxíka a zastaví nám dobře naladěný řidič. Terka opět s právnickou výřečností povídá: „To the airport“. Taxikář se ptá, kam letíme a poté nám vysvětlí, že nás musí hodit k terminálu tři. Dále se ptá, odkud jsme, a tak hrdě odvětíme: Czech Republic. Snaží se to opakovat, ale je zřejmé, že o České republice nikdy neslyšel. Asi 30minutová cesta utekla jako voda a jsme zpátky na letišti.
Skvělé zpříjemnění čekání. Teď už jen dát si sprchu, což je obrovská výhoda dubajského letiště. Sprchy jsou skoro u všech toalet a jsou zdarma, dokonce i s tekutým mýdlem a šamponem. Letiště nabízí i skvěle zařízený dětský koutek. Šestihodinové čekání v Dubaji nás vyšlo na 180 dirhamů (asi 1 200 Kč) a ještě jsme se chvilku prospali. Tak to je dobrý start. Něco mi říká, že tahle dovolená bude super.
GPS: 25°14'58.3"N 55°20'56.9"E
Text: Šárka Vacková
Foto: Tereza Daňková
Diskuze u článku (0) |
Vložit nový příspěvek