SR: Liptovský Mikuláš – město nejen olympijských vítězů II.

Hned první z památek, kterou jsme navštívili, byl kostel sv. Mikuláše. Tato gotická sakrální dominanta města stojí na náměstí Osvoboditelů a byla postavena v roce 1280 na pozůstatcích ještě starší stavby. Kostel zde tedy stál ještě dříve než Liptovský Mikuláš (tedy alespoň podle dochovaných písemných zmínek). V průběhu časů měnil svůj vzhled. Snad nejvýraznější změna se uskutečnila v 18. století, kdy byl kostel barokně upraven. Po vstupu dovnitř jsme si všimli středověkých architektonických detailů, nástěnné malby a neogotického hlavního oltáře a kamenné křtitelnice. Na chvíli jsme si tu sedli a ztišili se, abychom ještě více procítili mystickou atmosféru tohoto místa.

Pokud bychom pokračovali návštěvou sakrálních staveb, určitě bychom nevynechali ani evangelický kostel v klasicistním slohu, židovskou synagogu, bývalý jezuitský klášter, kde v současnosti sídlí Slovenské muzeum ochrany přírody a jeskyňářství. Za návštěvu rozhodně stojí bývalý Katolický dům, kde stála kdysi fara a i rodný dům hudebního skladatele, autora první slovenské opery Kováč Wieland – Jána Levoslava Belly. Ale nás zlákalo náměstí s měšťanskými domy, které pocházejí z období renesance, baroka i klasicismu. Jak se mění architektonické styly, tak i jejich barva fasády, což vytváří nezapomenutelný kolorit.

Uprostřed náměstí stojí bývalý pozdně barokní Župní dům, který dnes využívá okresní úřad. Za ním se nachází zajímavá fontána Metamorfózy, která je jakýmsi vyjádřením pocty významným mikulášským rodákům. Čestné místo na fontáně patří profesoru a vynálezci Aurelu Stodolovi, jehož žákem byl i slavný Albert Einstein. Fontána je díky stříkající vodě a nevšednímu uměleckému provedení oblíbeným místem oddechu.

Natrefili jsme i na tzv. Pongrácovskou kurii, která je druhou nejstarší stavbou ve městě. Údajně tu měl probíhat soud s Jurajem Jánošíkem, i když jiné zdroje uvádějí, že ten probíhal v nedaleké budově prvního stoličního domu. V současnosti zde sídlí Centrum Kolomana Sokola, které vystavuje špičková díla tohoto významného slovenského grafika a malíře. Zaujal nás i Straussovský dům, kde sídlí Muzeum Janka Krále.

Za návštěvu rozhodně stojí i budova známá jako Černý orel, která sloužila jako zájezdní hostinec s divadelním jevištěm. Byla střediskem společenského života ve městě a zároveň svědkem historických okamžiků jako například prvního veřejného přihlášení se k myšlence společného státu Čechů a Slováků. Dnes byste zde našli knihovnu a výstavní síň Liptovského muzea.

V Liptovském Mikuláši můžete zajít i na procházku do zelených parků, za sportem například do Areálu vodního slalomu Ondřeje Cibáka na Váhu, který je nejstarším areálem svého druhu na Slovensku, nebo do některého z nákupních center.

Z informačních tabulí jsme se dozvěděli, že se nacházíme ve městě olympijských vítězů. Tento čestný název město získalo od Slovenského olympijského výboru v roce 2004. Jako jediné na Slovensku se může pochlubit dvěma olympijskými vítězi (Michal Martikán a Elena Kaliská), dvěma mistry světa v hokeji (Jerguš Bača a Marek Uram), vítězem Stanleyova poháru (Martin Cibák) a mnoha dalšími výjimečnými sportovci. I slavní rodáci jako např. Janko Alexy, Martin Rázus, Janko Král a mnoho dalších vytvořili z města Liptovský Mikuláš centrum kulturního a společenského života, které určitě musíte navštívit. Nás město okouzlilo a rádi se sem ještě někdy vrátíme.

GPS: 49°04'59.8"N 19°36'44.4"E

Text a foto: Oskár Mažgút

Překlad: Stanislava Waniová