SR, Nitra II. – cesta na hrad I.

Ještě v den našeho příjezdu do Nitry jsme po vybalení absolvovali malou procházku pěší zónou, která nebyla zaměřená na památky, ale spíše na nějaké to pohostinství. Nevěřili byste, jak člověku vyhládne. Vybrat jsme si měli z čeho. Restaurací, kaváren a jim podobných podniků je zde nesčetně. Zvolili jsme si jednu podzemní hospůdku, kde jsme si objednali něco na zub. Jedna porce přineseného jídla byla tak velká, že by stačila i dvěma. Jak jsme až později zjistili, Nitra je k turistům z gastronomického hlediska velmi štědrá. Za poměrně přijatelné ceny se budete nepřiměřeně přejídat. Po tomto vydatném dýchánku jsme už jen zamířili na hotel.

Hned další den jsme absolvovali snídani formou švédských stolů a po ní následovala už vcelku vytoužená procházka po městě, které je centrem hospodářství, kultury, církve, sportu a kdysi i piva. Nitru jsme dosud znali jen jako mezinárodní výstavní centrum díky výstavišti Agrokomplex, a proto jsme ji jako správní vlastenci chtěli poznat víc.

Ani jsme pořádně neopustili hotel a naskytl se nám pohled na jednu sice ošuntělou, ale zato architektonicky mimořádnou stavbu. Jednalo se o secesní objekt, kde sídlila druhá nejstarší banka v Nitře. Budova byla situována na tehdejší městské promenádě, kde se stavěly ty nejhonosnější domy. Postupným procházením ulic jsme pozorovali kontrast. Na jedné straně unikátní památky, na druhé nesmyslné "socialistické" stavby panelákového typu. Vše vedle sebe. Přesto bylo vidět snahu města o zrekonstruování a zkulturnění těchto prostor.

Samotná pěší zóna nabyla novou tvář teprve nedávno - v roce 1996. Kromě nové dlažby, osazení laviček a výsadby stromů a květeny přibyla i zajímavá umělecká díla v duchu velkomoravských tradic.

Snad jedním z nejvýstižnějších děl byl meč - symbol míru - zapíchnutý u budovy Podnitranského muzea. Tato zvětšená kopie bronzového meče pochází ze souboru památek z knížecího hrobu z 9. století. Zajímavé byly i fontány nebo obyčejné odpadní poklopy, jejichž tvar a reliéf byly inspirovány archeologickými nálezy z období Velké Moravy a esteticky zapracované do současnosti. Turisticky atraktivní byly i pět metrů vysoké hudební hodiny, které během dne střídaly různé typy znělek, nebo nárožní pitná fontána nabízející kromě vody i umělecký až duchovní zážitek při čtení básnického textu zasazeného do desky nad ní - části básně Pribina od Ivana Kraska. Všude byla přítomna symbolika tří Svatoplukových prutů a takto bychom mohli pokračovat ještě velmi dlouho.

V jedné z uliček v centru jsme objevili vzácnou památku města Nitry, synagogu, zapsanou do seznamu kulturních památek Slovenské republiky. Byla postavena v letech 1910 až 1911 na základě projektu Leopolda Baumhorna v maursko-byzantském stylu. Budova je ukázkou eklektické sakrální stavby napodobující byzantskou a orientální architekturu. Od roku 2003 slouží jako výstavní a koncertní síň. Jelikož je otevřena jen ve vybrané dny, nemohli jsme si ji prohlédnout zevnitř. A tak nám nezbývalo nic jiného, než jít dál.

Naší další zastávkou bylo Ponitranské muzeum, ale o něm si více povíme až za týden.

Text a foto: Oskar Mažgút

Překlad: Stanislava Waniová