SR, Podhájska – obec s mořskou vodou

Vesnice nás okouzlila už budovou nádraží, která působí poměrně nově. Přes vestibul jsme vyšli na ulici, po které jsme se vydali k penzionu, kde jsme měli rezervované ubytování. Procházku jsme si krátili pohledy na domovní zástavbu nebo v zimě odpočívající pestrobarevné tobogány místního termálního koupaliště. Vůbec nás nepřekvapilo, že skoro každý dům nabízel výhodné ubytování.

Obec Podhájska sice vznikla až v roce 1960, ale nenechte se tímto rokem zmýlit. Ve skutečnosti se jednalo o sloučení dvou již existujících obcí. Byly jimi Belek, jehož historie se psala již od roku 1075, a Svatuša s dějinami sahajícími do roku 1156.

Po ubytování v penzionu jsme zamířili prozkoumat okolí. Jako první jsme navštívili areál termálního koupaliště. U vstupní brány se nacházeli prodejci nabízející plavky, ručníky, pantofle, župany a také červenou papriku nebo víno. U areálu je zřízena minizoo, kde jsou holubí voliéry a srnčí ohrada. O kousek dál je několik restauračních zařízení, naproti nim všelijaké prolézačky, a dokonce se zde nachází i malé tržiště, nabízející od sýrů přes oblečení až po vařenou medovinu. Všechny stezky jsou lemované dřevěnými sochami.

Naše procházka pokračovala přes přemostění říčky kolem několika bazénů až k velkolepým a hlavně barevným tobogánům. Samozřejmě všechny tyto vnější atrakce byly v době naší návštěvy v tzv. zimním oddechovém režimu. Od tobogánů jsme se vydali zalesněnými terasami, které během léta slouží jako místo odpočinku, kde je možné se schovat před pálícím sluncem, k akvaparkové části areálu.

Právě v Podhájské se nachází tzv. slovenské Mrtvé moře. Termální voda je zde slaná, má zemitou až hnědou barvu a u pramene dosahuje teploty 83 stupňů. Léčivá voda vyvěrá z hloubky 1 900 metrů. Svým složením je unikátní, a dokonce srovnatelná s vodou ze skutečného Mrtvého moře. Blahodárně působí na dýchací cesty, stimuluje štítnou žlázu, odstraňuje bolesti zad a pomáhá i při kožních onemocněních. Všechny tyto aspekty sem lákají tisíce návštěvníků, mezi něž jsme patřili i my.

Jen pár metrů od koupaliště a akvaparku se nacházejí Římské lázně, které nabízejí masáže, sauny a samozřejmě koupací procedury – jak jinak než v termální vodě. Všimli jsme si, že voda se pro tuto obec stala doslova zlatem, neboť kromě relaxačně-léčivého využití přispívá i k vytápění velkých skleníků, kde se pěstují květiny a rajčata. Nepřímo se podílí i na poměrně rozsáhlé výstavbě penzionů a tím přispívá i ke zvýšení standardu služeb, které jsou zde na vysoké úrovni. O tom jsme se přesvědčovali během celého našeho pobytu.

Chtěli jsme se podívat i na nějakou památku, proto jsme se vydali ke kostelu Narození Panny Marie z roku 1904. Cesta nám trvala dobrých 15 minut, ale vyplatilo se to. Kostelík byl sice maličký, ale pěkně vymalovaný a při západu slunce i svým způsobem tajemný. V části bývalé obce Belek najdete ještě jeden kostel, ale ten jsme už nenavštívili. Zato jsme nahlédli do kdysi běžných obchodů se smíšeným zbožím, jejichž návštěva pro nás byla zážitkem. Zaujalo nás i místní kino, které v zimě funguje v malém  sále a v létě venku pod širým nebem. Zajímavá byla i architektura domů. U těch starších bylo vidět prosklené boky domů, které jsme jinde na podobných stavbách na Slovensku neviděli.

Následující dny jsme už jen odpočívali a oddávali se léčivé vodě a dobrému jídlu. Načerpali jsme nové síly a rozhodli se sem ještě někdy vrátit.

GPS: 48°06'01.7"N 18°20'16.8"E

Text a foto: Oskár Mažgút

Překlad: Stanislava Waniová