SR, Tatranské chaty - od minulosti k současnosti I.

Chaty, jak je známe dnes, si musely projít dlouhým a mnohdy strastiplným vývojem. V současnosti slouží především k turistickým a rekreačním účelům a stávají se v podstatě atrakcemi domácího cestovního ruchu. Dnes si už neumíme představit chatu bez chataře či obsluhujícího personálu, který nám na zahřátí nabídne šálek sladkého čaje nebo dodá síly před, nebo po turistické vycházce malým občerstvením. Některé z chat se v průběhu času natolik rozrostly, že byly pojmenovány horskými hotely. Ale začněme pěkně od začátku.

Od přístřešku k chatě
Předchůdci dnešních chat byly jednoduché přístřešky z přírodního materiálu, které si lidé, jedoucí na delší túru stavěli, aby je chránily před nepřízní počasí a nocí. Historie takových přístřešků sahá až do doby kamenné. Tehdejší pravěcí osídlenci z podtatranských osad se pravděpodobně vydávali za bohatstvím tatranského lesa. Sbírali zde lesní plody a lovili zvěř. I během následujících období lidé zakládali přístřešky, ale ty už byly trvanlivější a dokonalejší. Jejich počet přibývá a dokonce bychom mohli říci, že zde vznikaly první "prístrešková sídliště". Důvodem zvýšeného zájmu osídlovat tuto oblast v následujících érách doby bronzové a železné byla těžba rudy. Později to zase byly mocensko - územní důvody. Podtatranský lid se před vpády vojsk v tomto období mnohokrát utíkal schovat do tatranských dolin. Později se zase Tatry měnily na zemědělskou oblast a pastviny. Příroda zde poskytovala ideální úkryty před náhlou nepřízní počasí. Velké skalní převisy využívali pastýři, ale i domácí obyvatelé při svých vycházkách. V meziválečném období si dřevorubci stavěli koliby z kulatiny a smrkové kůry. Takových úkrytů a staveb jim podobných bychom mohli jmenovat mnoho. Existuje mnoho příkladů, ale my se raději zaměříme na vznik chat. První naprojektované chaty vznikaly převážně na lesních mýtinách a později se staly základem pro mnohé tatranské osady. Nejstarší takto zdokumentovaná chata byla Csákyho chata, kterou postavil u kyselých pramenů pod Slavkovským štítem velkostatkář Štefan Csáky a to v roce 1793. Chata se zakrátko stala oblíbeným turistickým výchozím bodem pro túry do okolní přírody. O jejím úspěchu svědčilo to, že velkostatkář nařídil stavět další podobné objekty, které daly základ pro osadu Smokovec - dnes Starý Smokovec. Svou "prvochatovou" historii mají i další tatranské osady. Tatranské Matliare měly Loischovu chatu, Štrbské Pleso Josefovu chatu, Tatranská Polianka Weszterovu chatu a tak dále.

Která byla ta první?
V tomto článku bychom vám chtěli přiblížit spíše vysokotatranskou chatovou historii. Úplně první dva objekty, které sloužily po celou svou historii jen turistickému ruchu a nestaly se součástí osad, byla "koliba" na Podkrivánské polaně z roku 1806 a srub u Mořského oka z roku 1823. Obě vznikly u příležitosti očekávaných významných návštěv. Prvním, výhradně pro turisty postaveným srubem ve Vysokých Tatrách, byl malý dvoupokojový srub bez hospodáře, který postavil v polské části Tater Eduard Homolács. Nacházel se na turisticky vyhledávaném břehu Mořského oka. Ve slovenské části Tater byla na Starolesnianské polaně v ústí Velké Studené doliny v roce 1863 započata výstavba turistické chatky, která za svůj vznik vděčí Janu Jiřímu Rainerovi ze Starého Smokovce. Písemnosti nedokumentují, kdy přesně byla zpřístupněna veřejnosti, nejpozději to bylo v roce 1865.

V roce 1873 vznikla první turistická organizace nesoucí název Uherský karpatský spolek, která se stala hlavním zprístupňovatelem horského terénu a navrhovala rozmístění, vzhled a kapacitu projektovaných chat. Zároveň byla většinou i hlavním investorem. Finanční prostředky pocházely převážně z milodarů a ze sbírek. V 70. letech 19. století byly navrhovány jednoduché chatky bez hospodářů. Klíče od těchto objektů si výletníci měli možnost půjčovat v hotelech nejbližších tatranských osad nebo v Kežmarku, kde sídlili funkcionáři Uherského karpatského spolku. Zpočátku nebyl stanoven příspěvek, ale výletníci rádi přispívali dobrovolným darem na výstavbu dalších takových objektů. I když první chaty neměly hospodáře, během turistických sezón se jimi stávali zpravidla horští vůdci.

Jak to pokračovalo dál si povíme již za týden. Popovídáme si o výstavbě chat, kterým nebylo souzeno dožít se vysokého věku, ale i o chatách, které jsou známé dodnes.

Text a foto: Oskar Mažgút

Překlad: Stanislava Waniová