Srí Lanka I.: výprava za teplem, čajem, kořením a úžasnou kulturou - VIDEO

Srí Lanku můžete znát také pod názvem Cejlon a najdete ji na stejnojmenném ostrově pouhých několik desítek kilometrů jižně od Indie. Země s asi 20 miliony obyvatel nabízí až neuvěřitelnou pestrost, a to jak v kultuře, tak i v přírodních podmínkách. Mísí se zde buddhismus, islám, hinduismus i křesťanství, což už samo o sobě o kultuře hodně vypovídá. Původní obyvatelé se dělí na dvě skupiny - Sinhálce (75 %) a Tamily (15 %), přičemž v horách potkáte ještě Tamily s indickými kořeny, jejichž předky kvůli pěstování čaje přivezli v 19. století Britové.

Krajina se zde se stoupající nadmořskou výškou postupně mění od kokosových hájů a rýžových políček v nížinách, přes lesy v pahorkatinách a čajové plantáže ve vrchovinách a horách, až po vřesoviště s mlžným pralesem v nejvyšších částech ostrova. Pobřeží nabízí stovky nádherných pláží se zlatavým korálovým pískem, mnoho možností pro šnorchlování a potápění i vynikající destinace pro surfaře. Velice oblíbené je i lezení po horách, které mnohdy nabízí až neuvěřitelně krásné výhledy. A nejlepší zážitky z divoké přírody vám poskytnou rozmanité národní parky, jako například Yala na jihovýchodě, nebo nedaleký Udawalawe.

Můžete se vydat postupně objevovat nespočet chrámů, z nichž některé jsou i více než 2 tisíce let staré. Uvidíte obří sochy Buddhy, majestátní stúpy, jeskynní komplexy, barevné malby s rozličnými historickými výjevy, rozsáhlé hinduistické a buddhistické chrámy i malé vesnické svatyně, kde jako by se zastavil čas.

Za návštěvu stojí i pozůstatky z dob koloniální nadvlády Portugalců, Holanďanů a Britů. Asi nejzajímavější je holandská pevnost Galle, kde si připadáte trochu jako v západní Evropě 16. století, jen s kokosovými palmami a opicemi nad hlavou. Dalším takovým městem je pak Nuwara Eliya - centrum pěstování čaje v horách, které připomíná anglické město jak architekturou, tak počasím.

Kam se podívat?

Na ostrov samozřejmě můžete přiletět jen za účelem užívání si nekonečných pláží a slunečných dní v době, kdy je v Čechách sníh. Na své si zde přijdou jak nízkorozpočtoví cestovatelé, tak i nároční turisté. Většina lidí se alespoň na několik dní vydá poznávat kulturu do vnitrozemí, což vřele doporučuji.

Asi nejoblíbenější je okruh, který začíná v městě Kolombo, pokračuje do kulturního centra Kandy, kde mimo jiné najdete chrám s Buddhovým zubem, a nezapomenutelnou cestou horskou železnicí podél čajových plantáží na strmých úbočích do poklidného městečka Ella v jižní části hor. Odsud se pak můžete přesunout buď do největších letovisek na západním pobřeží nebo pokračovat dále na jih do národních parků Yala, Udawalawe nebo Bundala a k desítkám poklidných vesniček s pohádkovými plážemi mezi Tangalle, Matarou, Galle a Hikkaduwou.  

Druhou možností je pak výprava do tzv. kulturního trojúhelníku mezi městy Anuradhapura, Polonnaruwa a Kandy. Zde na vás čekají nejstarší buddhistické i hinduistické památky celého ostrova, už od 4. století před naším letopočtem tu totiž žila velice prosperující a vyspělá sinhálská kultura. Po jejím pádu se pak velká část oblasti vylidnila a památky objevili až archeologové ve 20. století. Za návštěvu stojí minimálně skalní chrámy v městě Dambulla, citadela z 5. století a zahrady v Sigiriyi, velkolepé ruiny kdysi královského města Polonnaruwa a samozřejmě posvátná Anuradhapura, která byla přes 1500 let hlavním městem Srí Lanky. Z Kandy pak samozřejmě můžete pokračovat dále do hor.

Méně častá, ale i tak velice zajímavá může být cesta na sever, kde se rozkládá centrum hinduistické kultury na ostrově, jehož hlavní středisko je město Jaffna. Po cestě se můžete zastavit například v Národním parku Wilpattu, kde zažijete nezapomenutelné safari.

Odvážnější cestovatelé rádi objevují zapomenuté oblasti východního pobřeží. Tato oblast byla nejvíce postižena nedávnou občanskou válkou, a až nyní se zde pomalu daří obnovovat dopravní infrastrukturu. Nečekejte zde přepychové hotely, největší výsadou celé oblasti jsou liduprázdné pláže, vynikající možnosti k surfování a honbou za ziskem nezkažení lidé.

Jídlo

Pokud máte rádi chilli, kari a rýži, pak pro vás bude Srí Lanka rájem i co se jídla týče. "Rice and curry" je národní pokrm a v místních jídelnách se ho můžete dosyta najíst doslova za pár korun. Většinou dostanete talíř rýže a k němu v malých mističkách několik různých druhů zeleniny, kuře nebo rybu (není to nutná součást, vegetariáni se rozhodně nemusí bát, že se nenají), a často také ovocné chutney nebo sambul - směs drceného kokosu a chilli papriček.

Rice and curry často dostanete i k snídani, pokud ale cítíte, že jste již rýže přejedeni, řekněte si o rotti - vynikající kokosové placky, nebo hoppers - tenké palačinky ve tvaru misky. Většinou je dostanete také s nějakým druhem zeleniny a směsí sambul, můžete si ale říct i o verzi na sladko.

A samozřejmě nezapomeňte na ovoce. Na trzích najdete několik druhů šťavnatého manga, zhruba deset druhů banánů (doporučuji vyzkoušet červené), papáju, avokádo, malé melouny a mnoho dalších druhů, které rozhodně stojí za ochutnání. Ceny jsou hlavně ve vesnicích v porovnání s našimi supermarkety sotva třetinové a kvalita nesrovnatelně vyšší.

Snad nejlepší jsou pak "king coconuts" - mladé oranžové (nebo výjimečně zelené) kokosy, které objevíte na každém rohu. Obsahují totiž velice osvěžující kokosovou vodu, která zároveň působí jako perfektní dezinfekce a prevence zažívacích potíží. Pokud si je po vypití necháte rozseknout na půlky, můžete si vydlabat mladou kokosovou dužinu.

Ve všech průvodcích se píše, že se máme striktně vyhýbat kohoutkové vodě včetně ledu a zmrzliny. Já jsem to ale vůbec neřešil a během měsíce, který jsem na Srí Lance strávil, jsem žádné zažívací potíže neměl. Neříkám, že byste měli pít kohoutkovou vodu v malých vesnicích, ledem v džusu ale pravděpodobně nic nezkazíte.

Kdy cestovat?

Hlavní turistická sezona vrcholí od ledna do března (hlavně proto, že v Evropě je zima), pokud vám ale nevadí trocha deště a občasné přesouvání se po ostrově, můžete vyjet v podstatě kdykoliv. Listopad a prosinec jsou hlavně v horách nejdeštivější a nejstudenější měsíce, i přesto jsem v okolí Elly strávil v listopadu téměř dva týdny a pravidelný odpolední déšť nebyl (s deštníkem) žádný problém. Na začátku prosince jsem pak cestoval po jižním pobřeží a krom občasných desetiminutových přeháněk pršelo jen jednou. Přitom by v tuto dobu mělo být deštivo i tam. V průběhu léta pak prší hlavně v severní části ostrova a v horách naopak panuje sucho.

Text/foto/video: Matouš Vinš