Tanzanie: Divoká zvířata na dosah III – národní park i masajská vesnice
NP Ngorongoro neboli kráter Ngorongoro je od začátku našeho výletu (od Arushy) téměř 200 km daleko. Nepoškozená a nezatopená kaldera je největší na světě – šířkou 19 km nemá konkurenci. Kráter vznikl explozí sopky, která se poté vlastní vahou propadla.
Vjíždíme do areálu a spatříme rozlehlou krajinu, kde se tu a tam objeví stádo zeber, nějaký pštros, nebo dokonce hadilov písař. Hadilov je celkem zajímavý velký pták. Žije převážně na zemi a jeho jméno má své opodstatnění. Dospělý jedinec velmi obratně loví hady, a to i jedovaté. Nikde jinde než v Africe ho ve volné přírodě spatřit nemůžete, je to endemit. Nicméně v zoologických zahradách po celém světě je velmi oblíbený.
Projíždíme pestrobarevnou krajinou, pozorujeme okolí a v tu chvíli musíme zastavit. Na silnici totiž sedí hejno supů, kteří postupně likvidují mrtvou antilopu. Vše trvá jen pár minut, když se na scéně objevuje další aktér – hyena skvrnitá. Supů je něco okolo deseti, ale stačí jedna hyena, která vycení chrup, a supi se dávají na ústup.
Náš průvodce je opravdu skvělý, díky němu nás čeká ještě mnoho nezapomenutelných chvil. Už z dálky vidíme nějaké srocení u stromu a pomalu k němu přijíždíme. V tuto chvíli je nejdůležitější zaujmout co nejlepší pozici, abychom si v klidu vychutnali pohled na leopardí rodinku, která se skrývá přímo před námi. Po chvíli stojíme těsně u kmene a vše máme perfektně v hledáčku. Leopard neboli levhart skvrnitý často přebývá v korunách stromů, kam si ukrývá kořist před ostatními predátory. Odtud někdy útočí i na hlodavce nebo antilopy – nejběžnější potravu.
Pardál svou kořist moc dlouho nepronásleduje, i když dokáže vyvinout rychlost až 58 km za hodinu. V naší rodince jsou dva mrňousové. Vůbec si nás nevšímají, máma chvíli odpočívá, chvíli pečuje o své potomky, nemůžeme se odtrhnout. V tuto chvíli si však uvědomujeme, že už nemáme moc času. Velká škoda, musíme se včas vrátit ke vstupní bráně parku. Přesto jsem zde pořídila jedny z nejpovedenějších fotografií.
Brány parku míjíme právě včas a přesouváme se do místa ubytování – Mapito Tented Camp. Romantika na druhou, tak by se dalo toto místo pojmenovat. Obrovské konstrukce stanů, uvnitř pohodlná lůžka a neskutečná koupelna. Ke stanu je přistavěná zídka, která nemá žádnou střechu. Zde naleznete sprchu a toaletu. Večer můžete pozorovat hvězdy nebo se těšit na nějakou divokou kočku, která si sedne do koruny stromu přímo před vámi. Slyšíte vše, co se kolem děje. Když se vracíte po večeři do stanů, doprovází vás hlídka Masajů, aby se vám nic nestalo. Asi nejhezčí ubytování z celé cesty.
Následující dny si opravdu užijeme. Serengeti a Ngorongoro nabízí vše, po čem naše srdce i oko prahlo. Serengeti je největší národní park oblasti a pokrývá skoro 15 000 km2. Patří k nejznámějším chráněným územím na světě. Vzhledem k neutuchajícím nájezdům lovců je od roku 1929 pod ochranou a od roku 1951 je národním parkem. Po dalších třiceti letech se stal biosférickou rezervací UNESCO. Název parku pochází z masajského slova serengit – nekonečné planiny. Cestou můžete sledovat příslušníky kmene Masajů, jak pasou dobytek. Pozor, nepořizujte snímky, mohlo by se vám stát, že na skle vozu přistane nějaký kámen. Vše je za úplatu. Chcete fotit, musíte platit. Musím konstatovat, že návštěva masajské vesnice patřila k jednomu ze zklamání, které jsem zde prožila.
Pokud si chcete ves prohlédnout, zaplatíte minimálně 50 amerických dolarů za jeden vůz. Poté vás srdečně uvítají, zatančí si s vámi a provedou vesnicí. Nahlédnete do hliněných příbytků, dozvíte se, že Masajové jsou polygamní, jeden muž mívá až 15 žen a leckdy i 70 dětí. První ženu vybírá otec, poté si může vybírat sám. Takto početnou rodinu může mít pouze ten, kdo má dostatek dobytka, aby rodinu uživil. Masajové nosí do červena zbarvené oděvy – látka už není ručně tkaná, ale vyrábí se v továrnách.
Projdete vesnici a jste odvedeni do prostoru, kde vystavují a nabízejí své ručně zpracované výrobky. Bohužel, intenzivně vás nutí k nákupu velmi předražených předmětů. Je to velká komerce, obyvatelé Mount Meru byli mnohem přátelštější a příjemnější.
Nenecháme si zkazit náladu a vyrážíme k jezeru hrochů, ale o tom až zase za týden.
GPS: (NP Ngorongoro) 2°58'36.7"S 35°26'56.1"E
Text a foto: Magdaléna Radostová
Diskuze u článku (0) |
Vložit nový příspěvek