Tanzanie, Zanzibar: Prison Island – želvy obrovské a farma s kořením
Jarní čtení vám přináší:
V současné době se zde chovají želvy obrovské. Chov želv zde vznikl v roce 1919, kdy anglický panovník dostal čtyři želvy jako dar ze Seychelských ostrovů. Mají zde želvy každého věku – od úplně nejmenších, co se vám vejdou do ruky, až po ty největší. Některé se mohou dožívat až 200 let a mohou vážit až 200 kg.
Návštěvníci se se želvami mohou fotit, mohou si je hladit, krmit je, ale je velmi přísně zakázáno si na želvy sedat. Některé z nich však mají od nevychovaných turistů poškozený krunýř. V blízkém lesíku, pokud je člověk pozorný, může spatřit i antilopy. Na tomto ostrově je i budova, která byla využívána pro pacienty při epidemii žluté horečky. Po prohlídce si užíváme přilehlou pláž, kde je možné koupat se, opalovat či šnorchlovat u korálového útesu. Lodí se dostáváme zpět do hlavního města a vyrážíme na farmu s kořením.
Zanzibar je pěstováním koření proslulý, už v 19. stolení byl tento ostrov největším vývozcem hřebíčku na světě. Na Zanzibaru je v současnosti stále několik farem s kořením. Po příjezdu se nás ujímá místní průvodce a ukazuje nám, jaké nejrůznější druhy zde pěstují. Jako první obdivujeme zázvor, vanilku, skořici, muškátový oříšek, kardamom či pepř. Pro člověka, který zná koření pouze ze sáčku zakoupeného v obchodě, je to nepopsatelný zážitek.
Postupujeme dále, a když se nás průvodce zeptá, co je cítit ve vzduchu, neváhám s odpovědí. Je to hřebíček. Stromy dosahují výšky až 15 metrů. Tato vůně nás provází dál k plodům kávy, ananasu, durianu, mangoldu, manioku, citronové trávě či kokosům. Kokos je momentálně druhou nejvýznamnější vývozní plodinou. Ke konci prohlídky nám průvodce předvede, jak umí vyšplhat na kokosovou palmu a ještě nám u toho zazpívá lokální píseň. Kokosové palmy tady dosahují výšky zhruba 20 metrů. Místní průvodci jsou kreativní a velmi zruční. Z palmového listí nám vyrábí čelenku, kabelku a jiné drobnosti. Na závěr každý dostáváme osekaný kokos jako osvěžení po této úžasné návštěvě farmy.
Text a foto: Veronika Kocmanová
Diskuze u článku (0) |
Vložit nový příspěvek