Thajsko, Ayutthaya – z chrámu do chrámu

Prošly jsme slavnou Khaosan road a v uličkách za ní se nám zjevil Original Guest house, tvořený původními obydlími ze dřeva. Hned jsme vyrazily na průzkum ke královskému paláci, kde byly davy lidí. Všechny jeho části se inspirují známými paláci a chrámy z celého Thajska. Nádhera. Pokračovaly jsme do chrámu Wat Pho, který nám vstoupil do cesty. A najednou se nám zjevil obří ležící Buddha (dlouhý 45 m).

Posléze jsme zamířily na květinový trh a zpátky jsme se svezly lodí, která je součástí thajské MHD. Ještě jsme „ulovily“ krásnou fotku chrámu Wat Arun (chrám zapadajícího slunce) při západu slunce. Úžasný pohled…

Další den jsme si v místní cestovní kanceláři objednaly hromadný výlet do zaniklého města Ayutthaya. Hned první chrám (vysoký 80 metrů) vypadá jako pyramida boha slunce. Přestože mě bolelo koleno zraněné na lyžích čerstvě před odjezdem, musela jsem vylézt nahoru. Výhled stál za to. Pak jsme všichni pokračovali k dalšímu chrámu, který trochu připomíná tvar chrámů v Angkor Watu v Kambodži. Není divu, když tehdy celé království zasahovalo i mimo Kambodžu – po Thajsko, Malajsii, Barmu, Laos a Vietnam. Tady také najdete ležícího Buddhu jako v Bangkoku, ale je dlouhý jen 42 m. Je pouze z kamene, a proto se mi líbil mnohem víc. Má zavřené oči, což znamená, že je zobrazen již po smrti. Ten v Bangkoku má oči přivřené, takže zrovna vstupuje do stavu nirvány. Pozoruhodné detaily…

Dále jsme všichni pokračovali na takový ostrov ve městě, který je obklopený třemi řekami. Jedna z nich – Praya – protéká Bangkokem. Tady bylo královské sídlo, ale v době nepokojů v pol. 18. stol. celý chrám shořel. Zbyly tu ale velmi rozsáhlé chrámy v okolí, které mi opět připomínaly Angkor Wat. A úplně vzadu stojí mamutí strom, který obrůstá kolem odkutálené hlavy Buddhy. Pohled na tu hlavu mezi kmenem působí velmi klidným dojmem. Vzpomněla jsem si na jeden z výroků Buddhy: „Kořenem všeho zla je nedostatek poznání.“ Soch Buddhy tu bylo nespočetně a říkalo se, že mniši schovali zlato do některých jejich částí, proto je lovci pokladů ničili.

Ke konci prohlídky pak najdete obrovskou maketu celého komplexu, abyste si lépe představili, jak to tu kdysi vypadalo. Nasedli jsme do autobusu a vyrazili k dalším dvěma chrámům. Ten první tvoří tři obří pagody, které jsou opravdu fotogenické. Uvnitř sedával kamenný Buddha, dokud jej zlotřilci nezničili. A o kousek dál pak stojí nově postavený chrám, ve kterém sedí 25 m vysoký Buddha s jednou rukou položenou na koleni a druhou dlaní vzhůru. Oni totiž mohou být zobrazeni s dlaněmi jedna na druhé a sedící – tomu se říká stav rozjímání. Nebo stav žehnající – to je turecký sed a jedna ruka položená na koleni a druhá v klíně dlaní vzhůru. V chrámu musíte mít zahalená kolena a ramena. Vládne tu velmi pokojná atmosféra. Podle slov průvodkyně titul buddha je podobný jako u nás svatý, proto jich byla celá řada.

GPS: 14°22'09.6"N 100°35'21.0"E

Text a foto: Sylvie Halouzková