Turecko: Afrodisias - město zasvěcené bohyni

Když jsem do historického města dorazila, bylo kolem jedné hodiny odpoledne, tak jsem si pochutnala na výborném kofte (turecké masové kuličky) v blízké vesničce. Potom mě traktor pro turisty dovezl až k bráně města Afrodisias, centru umění, které proslavila i škola sochařství. Sochy odtud jakoby se chtěly každou chvilku pohnout a promluvit. Nejdříve zajdu po kamenné mramorové cestě až k bráně Tetrapylon, která odděluje obyčejnou cestu od té posvátné do Afroditina chrámu. Mnoho poutníků se sem vypravilo, aby vzdali hold této bohyni krásy a lásky. do svatyně nemohl vstoupit kdekdo – pohybovali se tam jen kněží a kněžky. v chrámu byla zaručena beztrestnost, takže mnozí sloužící byli uprchlí trestanci nebo zločinci. Běžný poutník tedy přinesl dary na nádvoří chrámu a zase odešel. Uprostřed svatyně stála obrovská socha bohyně Afrodity.

A jak to bylo s bohyní Afroditou? Legenda praví, že byla zrozena z mořské pěny. Nahá a zářící seděla v bílé lastuře tažené holubicemi. Sladký a mírný západní vítr Zefyros ji zanesl na ostrov Kytheru, ale vystoupila až na Kypru. Díky své kráse se stala jednou z nejmocnějších bohyň, které neodolali smrtelníci ani bohové…

Od chrámu vede vyšlapaná cestička, kterou projdete asi tak během deseti minut a objevíte se u obrovského dobře zachovalého stadionu, kam se vešlo 30 000 diváků. Tak ten mě naprosto nadchl. v přední části byl ještě speciálně přistavěný prostor, jakoby podium, kde se odehrávaly gladiátorské hry a zápasy s divokými zvířaty.

Plná dojmů pokračuji cestičkou směrem k městu, až projdu k místním lázním s krásným bazénem ozdobeným torzem muže. Hned vedle je velké Portico Tiberia s bazénem dlouhým 265 m! Takže žádná padesátka olympijského bazénu, ale pětkrát větší! Široký je 60 m, ale hluboký pouze 1 m. Bývaly tu mokřiny a tak tu využili vodu z bažin do bazénu Portica a pak ji propojovacím kanálem posílali rovnou do lázní.

V byzantském období zde sídlil arcibiskup. v 6. stol. změnili název města na Stavropolis, tj. město kříže, aby vymýtili název pohanské bohyně. Ale to se jim nepodařilo. na to měli obyvatelé Afroditu příliš v lásce. Později změnili název na Caria a dnes turecky Geyre…

Pokračuji strmě vzhůru přes krásný Odeon pro 1 700 diváků. Býval dokonce i krytý. Následuje výstup na kopec, kde bylo objeveno nejstarší osídlení města ještě předtím, než vzniklo řecké město Afrodisias v 5. století př. n. l. - takové, jako jej procházíme dnes. a pak je nádherná vyhlídka na celé Portico a dlouhatánský bazén, který ani ještě není celý vykopaný. Dech se mi tají...

Napravo máme divadlo, které je také krásně zachovalé. Vešlo se sem pouze 8 000 diváků. Pochází z helénského období a v 1. stol. př. n. l. bylo zrenovováno. Podle nápisů bylo zasvěceno Afroditě a lidem města. Jevištní prostory byly rozděleny na šest místností, zřejmě šaten. ve 2. století n. l. proběhla rekonstrukce divadla, aby zde mohly probíhat zápasy gladiátorů se zvířaty. za Seldžuků v 11. století n. l. si dole v divadle, vlastně na scéně, lidé stavěli domy. Vlastně bydleli na prknech, která znamenají svět… na stavbu svých domů využívali i mramor z divadla a okolních staveb. Barbaři…

Pokračování příště...

Text a foto: Sylvie Halouzková