Turecko: autem od Priéné až po Myndos
Jedeme do opuštěného města Priéné schovaného v kopcích za městečkem Söke (30 km vzdálené od Efesu a 5 km vzdálené od Söke). Stoupáme po strmé široké silnici vedoucí k působivé bráně a začínají se nám zjevovat jednotlivé části domů na úpatí hory Samsun Dagi v nádherném prostředí teras porostlých borovicemi. Prvními osídlenci byli v 11. stol. př. n. l. pravděpodobně Řekové. Město, jehož rozvaliny teď obdivujeme, bylo navrženo ve 4. stol. př. n. l. v pravoúhlém systému. Jak se přístav postupně zanášel naplaveninami, slábla také sláva a bohatství města a nepřátelé o něj ztráceli zájem. Díky tomu si zachovalo helénistický charakter. Míjíme veřejné či náboženské budovy, agoru a divadlo. Nad hlavní ulicí najdeme chrám Pallas Athény, který byl vystavěn za Alexandra Velikého. Je to jeden z nejharmoničtěji navržených chrámů, proto sloužil jako vzor studentům architektury. Z původních třiceti jónských sloupů bylo pět znovu vztyčeno. Nalevo od hlavní ulice je bouleuterion ze 2. stol. př. n. l., kde zasedala státní rada. Na jedné ze stran je stupínek, odkud se řečník obracel se svým projevem k městské radě. Poté co přejdeme ulici, dostaneme se k posvátnému portiku, k agoře a nádhernému Diovu chrámu, který tvořil srdce města. Půjdeme ulicí dále a objevíme všudypřítomné lázně. Škoda, že je dnes nemůžeme využít… Celé město leží ve stínu vysokých borovic a musíme být připraveni na kličkování mezi hady, škorpiony a divokými prasaty, nechávající po sobě zřetelné stopy. Ve svém království na nevítané hosty rozhodně nečekají.
Ulovili jsme krásné fotografie, tak vzhůru na další do města Milétos. Tady si dáváme vysněnou zrmzku a stoupáme po schodech divadla a stále výše, až k pevnosti postavené za Seldžuků. Dále pokračujeme pro změnu z kopce dolů k chrámu bohyně Artemis a k agoře, kde bývají želvičky, a obdivujeme nádherné sloupořadí promenády pro bohaté nakupující. Přecházíme úchvatné lázně, později přestavené na Byzantský kostel a pak přes alej olivovníků. A hle, vždy zodpovědná kamarádka nemůže najít klíče od auta. Tak znovu. Je horko, voda už nezbyla, ale klíče nejsou, i když jsme se znovu vrátily a opět pozvolna prošly. To je pech. Ani v kavárně se zmrzlinou po klíčích ani stopy. Jsme zoufalé, chytá nás panika. Asi pojedeme stopem, ale pak zas návrat pro auto s náhradními klíči (jsme 2 hodiny vzdálené od Bodrumu). Takové komplikace. Jdeme odevzdaně k autu a Lenka jen tak ze zoufalství zkusí otevřít. Zabere a ono to jde! A klíče leží na sedadle! Och to nám spadl kámen ze srdce.
Po dramatických okamžicích přejíždíme k městu Didime a úchvatnému Apollonovu chrámu, který rozhodně nenechá nikoho chladným. Před sedmi lety jsem jej navštívila s kamarádem v noci a protože už bylo zavřeno, přelezli jsme plot a utíkali před hlídačem až doprostřed svatyně, kam jsme prošli úzkou tmavou chodbičkou. Bylo to neskutečné dobrodružství bez světla. Jen na noční obloze padaly hvězdy a my byli pyšní, že jsme se sem dostali a že nás strážný nechytil. S tlukoucím srdcem jsme nasávali stejně jako dnes magickou atmosféru tohoto velkolepého chrámu. Chrám nás fascinuje i nyní, za denního světla, svou majestátností. Nedaleko od Apollonova chrámu stávala věštírna. Její posvátné prostory byly domovem kněžky, která po vdechnutí par z pramene upadala do hypnotického stavu a odpovídala na složité otázky týkající se lásky, rodiny a tužeb, které trápily lidi ve starověku stejně jako i dnes. První svatyně byla zničena Peršany, a když tudy projížděl Alexandr Veliký, naplánoval vybudování nového chrámu. Ohromné rozměry stavby ji téměř odsoudily k tomu, aby nebyla nikdy dokončena.
A potom už míříme domů směr Bodrum, kolem velkého jezera Bafa a tunelem a pak je uprostřed silnice obrovský strom (asi 5 km od letiště Bodrum). Zde odbočíme na malou zastávku za přírodními krásami. Ač to tak nevypadá, je zde schovaný nádherný kaňon, kudy protéká řeka, jsou tu pěkné menší vodopády a také hluboká jeskyně, na kterou je dobré se vybavit lany a halogenovou baterkou. V kaňonu můžete také kempovat.
Stačí dalších 30 km a jsme doma v Bodrumu, takový je dnešní název pro starověké dorské město Halikarnas, kde je proslulé Mauzoleum. Nechal je postavit Mausolos II., 375-53 př. n. l., vládce antické Kárie, jenž si Halikarnas zvolil za hlavní město. Městské hradby – též Mausolovo dílo – byly takřka úplně zničeny za obléhání Alexandrem Velikým ve 4. stol. př. n. l., tj. starověkém Halikarnasu, kde stával druhý ze sedmi divů světa a bydlel zde i Hérodotos - otec dějin. Dnes hrad připomíná spíše víceúrovňový labyrint nádvoří, sálů, muzeí, příkopů a vodních nádrží. Lze zde také najít žalář. Nenechte si ujít ani návštěvu síně se Skleněným vrakem, kde najdete byzantskou loď zhruba z roku 1025 i s celým nákladem. Na hradbách jsou vybudovány bastily. Je jich pět a jsou symbolem různých národností, které zde společně žily. Dnes je uvnitř výstava podmořské archeologie s vraky lodí. V podhradí se v létě konají koncerty a divadelní představení. Letos jste mohli zhlédnout Řeka Zorbu, Labutí jezero, Karmen atd. Noční život zde pulzuje na plné obrátky na plovoucí diskotéce Katamarán nebo na velkolepé show disko Halikarnas, doprovázené všemi dostupnými efekty. A druhý den odpoledne vyrážíme do pohodové samoty města Pedasy v kopcích bodrumského poloostrova s nádherným výhledem na moře, které si nejlépe vychutnáte při zapadajícím slunci a v noci zde nerušeně pozorujete hvězdy. Velmi romantické místo.
Pokračujeme do Turgutreis, na západním konci poloostrova 15 km dále, kde mají i open air kino. Toto místo je pojmenováno po věhlasném admirálovi osmanské flotily. A nakonec si zatančíme salzu v Bitezu v hotelu Ambrosia. Další den se budeme potápět u Černého ostrova s termálními prameny. Pokročilí potápěči mohou s instruktory k vrakům pěti lodí a jednomu vraku letadla.
Poslední den věnovaný Bodrumu zavítáme na polopotopené město Myndos a můžeme tuto oblast opustit.
Text/foto: Sylvie Halouzková
Diskuze u článku (0) |
Vložit nový příspěvek