Turecko: Istanbul - dobrodružná dovolená V.

Stavbu zrealizovala německo - britská společnost. Plány o ovládnutí této úžiny s velkým strategickým významem existovaly již dávno. Dokonce perský král Dareios nechal při svém tažení proti Skythům roku 512 př. n. l. vytvořit první pontonový most.  Později o takovémto velkolepém činu snili velikáni renesance, jako Leonardo da Vinci a Michalangelo. Zůstalo, bohužel, jen u projektu. Plujeme dále a pomalu se blížíme k druhému mostu sultána Mehmeda Dobyvatele. Ten byl postaven během tří let (1985-1988). Byl nezbytný, protože prvně zmiňovaný most byl záhy dopravně zcela přetížen. Má osmiproudou komunikaci, dlouhou 1500 m a širokou 40 m. Zdejší konstrukci nesou dva pylony vysoké přes 100 m a vozovka se nachází ve výši 65 m nad vodou.

Před tímto mostem vpravo uvidíte pevnost Rumeli Hisari. Je postavena na místě, kde je Bospor nejužší (660 m). Tuto pevnost nechal postavit sultán Mehmet Fatih na přelomu let 1451-52, tedy těsně před svým útokem na Konstantinopol. Doufal, že společně s pevností na asijském břehu Anadolu Hisari získá kontrolu nad mořskou úžinou, kudy do té doby téměř nerušeně proplouvaly janovské a benátské lodě. Kromě toho taky mohl zabránit dovozu obilí z Černomoří do Byzance a přerušit tak zásobování.

Jeho odlévač dělové výzbroje Urban mu pomohl pevnost osadit nejmodernějším vynálezem středověku, tedy kanony. Pevnost postavili tři pašové: Halil, Zaganos a Saruca. Museli být hotovi do 4 měsíců, jinak by jim dal sultán setnout hlavy. Patřili k užšímu okruhu sultánových rádců a také byli vojevůdci při obléhání Konstantinopole. Dnes se na pevnosti konají festivaly a hudební vystoupení.

Na lodi fouká příjemný vítr a já si představuji Argonauty, kteří tudy pluli pro zlaté rouno. O tom vypráví tento příběh: Iason se chtěl zmocnit zlatého rouna jako symbolu bohatství a moci. Rouno bylo uloženo v daleké zemi Kolchida v posvátném dubovém lese. Aby se k němu dostali, museli projet Bosporskou úžinu, kde voda neustále vřela, jak narážela na dvě skaliska. Bithýnský král Fíneus jim předpověděl, že proplout mohou pouze tehdy, podaří-li se tudy ve zdraví proletět vypuštěné holubici. A tak holubici vypustili. Na druhou stranu sice přeletěla, ale skaliska jí skřípla ocasní pera… A tak Argonauté pádlovali jako o život a už měli skoro namále, když v tom je bohyně Athéna postrčila prudce vpřed, takže utrpěli pouze ránu na zádi lodi, stejně jako když holubice přišla o svá pera… Mise se tedy zdařila.

Teď už se naše loď zase otáčí a pomalu plujeme zpátky. Je tu nádherně. Říká se, že tato mořská úžina je jedna z nejpůvabnějších na světě. Pomalu vplouváme do Zlatého rohu a loučíme se s naším průvodcem. Ještě se pozdravím s mojí spoluputovnicí Naomi. Určitě ji pošlu pohled. Jsem moc ráda, že jsem Istanbul navštívila a jedu "dolmuší" (tj. místní MHD) na autobusové nádraží, abych se vrátila zpět noční linkou do Bodrumu.

Každý rok zde přibyde 300 000 přistěhovalců z různých krajů a etnik. Vzájemné respektování a obdivuhodná snášenlivost se projevuje v jedinečné atmosféře města. Jakoby Istanbul spojoval nejen moře a kontinenty, ale i lidi.

Text/foto: Sylvie Halouzková