Turecko: Kappadokie – země krásných koní I.

Také zde přespím, abych nemusela spěchat a mohla si pořádně prohlédnout město. Poté se vydám do Nevšehiru (tj. nového města) a do vesničky Goreme – centra Kappadokie. Jsem svým rozhodnutím k tomuto výletu nadšená. Především si nesmím nechat ujít let balonem nad probouzející se Kappadokií.

Autobus uhání po téměř nových silnicích, krajina se v průběhu cesty postupně mění a moje myšlenky se začínají toulat prostorem a časem. Představuju si všechny ty starobylé generace různých národů, co zde žily. Na každém kroku se člověk utvrdí v tom, že je tato země křižovatkou různých kultur. Skoro každý národ, který vstoupil na toto mnohotvárné území vtlačil do jeho dějin svou stopu. Přehnali se zde Akkadové, Asyřané, Chetité a Řekové – ti tu převládali až po Alexandra Velikého. Následovali Římané a Byzantinci. Tuto dlouhou řadu ukončily turecké kmeny Seldžuků a Osmanů.

Dlouhodobé sucho vyhnalo turecké národy, tyto obyvatele dálného východu, na pouť za lepším územím. Ve všech koutech Anatolie se postupně usazovaly, mísily se a splynuly s místními národy. Následkem toho vznikla dvě velká imperia. Seldžukové tu vládli od 11. století až do invaze Mongolů ve století 13. Pravděpodobně nejsilnější imperium zde tvořila od 14. stol. Osmanská říše. A tak dnes historické i kulturní bohatství Turecka vydává svědectví, které můžeme obdivovat díky citlivému přístupu k nepřebernému množství zachovalých měst, kostelů a dalších historických a archeologických lokalit. Navíc je tato rozlehlá země dvou kontinentů, plochou desetkrát větší než ČR, obdarována nádhernou a velmi rozmanitou krajinou, která je s výjimkou hranic na východě omývána čtyřmi moři.

Na mé výpravě z Anatolského "koláče" ochutnám skoro 300 km². Zejména geologové se nad rozmanitostí území tetelí. Že by osmý div světa? Zázrak přírody? Nebo geologická shoda náhod? Ať je tomu jak chce, na začátku před 30 miliony let, tu byla horká láva ze tří dnes již vyhaslých sopek. Pak vlivem živlů, hlavně větru a později i lidským působením, vznikaly jedinečné tvary, které nemají jinde obdoby.

Chetité, kteří zde byli nejstaršími osadníky, pojmenovali tuto oblast Kappadokie – země krásných koní, nazvanou podle nádherných běloušů, které zde chovali. Vyskytují se zde také útvary, kterým se odjakživa říká pohádkové komíny. Některé z nich dosahují až 40 m výšky. První obyvatelé Kappadokie věřili, že to byly komíny z ohništ nadpřirozených bytostí, které žily pod zemí. Růst chetitské civilizace, která zažila i ranou dobu bronzovou, byl přerušen přílivem velkých skupin indoevropských imigrantů ze západní Evropy. Kolem roku 2000 př. n. l. ovládli region, promísili se s původním obyvatelstvem a došlo ke spojení jazyka a kultury. Po pádu Chetitské říše o 800 let později byl region pod kontrolou různých sousedních království. Kdo měl moc, měl i Kappadokii.

Pokračování příště...

Text/foto: Sylvie Halouzková