Turecko: karavanou po Hedvábné stezce

My nasedneme před Kappadokyí. Zajdeme za vedoucím karavany a dovolíme se, zda nás vezme pod svou ochranu. Zaplatíme požadovanou částku a vydáme se na cestu. Večer doputujeme do jednoho z karavansarajů, tj. karavanových paláců, takových předchůdců hotelů. Postavili je na této trase Seldžukové, aby podpořili obchod a ochránili obchodníky. Ubytování je prostorné, hradby paláce jen tak někdo „nezteče“, jak se odborně říká, takže se cítíme bezpečně nejen my, ale všichni členové karavany. Dobře je postaráno o nás i o naše zvířata koně, velbloudy a mezky. Zůstáváme dva dny, abychom si vydechli a nabrali sílu na další den. Za den urazíme 30 km. A nastal další den, čeká nás přechod přes Kappadokyi, zemi krásných koní. Vidíme sopky, které tvořily tuto bizardní krajinu. Jsme uchváceni. Rozhodneme se zde zůstat alespoň dva týdny. Loučíme se s vedoucím karavany a ztrácíme se v labyrintu podivuhodných skalních útvarů. Procházíme Růžové údolí a oblast kolem Goreme. Obdivujeme nádheru klášterů vymalovaných lidovým uměním a od 10. stol. n. l. mnohé byly vymalovány  nadanými mistry malíři.

Ocitneme se v Simeonově údolí, kde žil tento starý asketa, který nevycházel ven a neustále se modlil k bohu. A potom přes kopec přejdeme do Čavušinu, vesničky z Tufu, obývané až do r. 1950, dokud se polovina obydlené skály neodtrhla. Kdo by zde přebýval i nadále, mohl by za to zaplatit životem.

Celá oblast Kappadokye byla vyhledávaným místem různých civilizací. Významně se zde projevili Chetité, kteří si začali budovat i obří podzemní města. Asyřané si pronajímali od Chetitů obchodní místa, neboť tudy vedla královská cesta - prababička Hedvábné stezky. Dále byla tato oblast součástí říše Frýgů s hlavním městem Gordion, kde vládl král Midos s oslíma ušima, později Pergamonské království, Římská říše, Byzantská říše, říše Seldžuků a Osmanů. Za Římské říše zde našli útočiště pronásledovaní křesťané a za Seldžuků zde pobývali následovníci Mevlany - dervišové. Hlavním městem Seldžuků bylo město Konya, kam byla také rodina Mevlany pozvána sultánem Alaattinem Keykubátem, aby zde přednášela na univerzitě. V rodném Afgánistánu je nečekalo nic dobrého, hrozil jim nájezd nemilosrdných Mongolů, proto otec Mevlany nabídku přijal a malý chlapec Mevlana vnímal a nasával atmosféru učenců kolem sebe, směsici filosofií a náboženství z východu, naslouchal potulným mnichům, a sám šířil filosofii tolerance, rovnoprávnosti mužů a žen, svobodu a lásku k bližnímu.

Dnes je nezbytnou součástí návštěvy Kappadokye let balonem, což je zážitek, na  který nikdy nezapomenete! Vzlétá se brzy ráno, uvidíte východ slunce a červánky zbarvující tuf všude kolem vás, což naplňuje pocitem krásy a štěstí, že to můžete zažít.

Po Kappadokyi se Hedvábná stezka dělí na sever do Ankary a Istanbulu, na západ do Efesu a na jih do Konyi a Antalye. My se rozhodneme tentokrát pro cestu na sever.

Ankara je moderní 6,5 milionové město na náhorní plošině, ale bývala jednou z oblíbených zastávek Hedvábné stezky. Dnes stojí za vidění nádherná hra světel ve vodotrysku v centrálním parku doprovázených romantickou, zádumčivou, rozvernou i tragickou tureckou hudbou. V Ankaře je také Mauzoleum pro prvního prezidenta Turecké republiky Mustafa Kemala Atatürka. Celé Mauzoleum je z mramoru, vstupní cesta je lemována lvy podobnými lvům objevených v Boazkentu, bývalém hlavním městě Chetitské říše Chatuttaš. Strop Mauzolea je vykládán zlatem a půda, ve které je prezident pohřben, byla dovezena ze všech 81 provincií Turecka jako výraz vděčnosti tomuto velkému vůdci.

A to nejkrásnější nakonec je Muzeum anatolských civilizací, kde objevíte originály těch nejkrásnějších archeologických nálezů z Chetitské říše, ale také část pokladu Troyi, bohyni matku Kybele připomínající Věstonickou Venuši. Symbol Chetitské říše Eti, znázorňující vesmír a planety, krásné sluneční hodiny a nádherně vypracovaného jelena, starého 5000 let.

A to už k nám míří karavana směřující do Cařihradu. Vedoucí karavany nás přijímá pod svou ochranu a za dva týdny trmácení dorazíme do vysněného, kouzelného, lákavého, vzrušujícího a inspirujícího, neúnavně rostoucího, nedobytného a pyšného města Istanbulu neboli Cařihradu neboli Konstantinopole neboli Byzance…

Města na dvou kontinentech spojeného dvěma obrovskými závěsnými mosty. Nenecháme si ujít plavbu po Bosporu, který Istanbul rozděluje. Úžina Bospor je dlouhá 31 km a spojuje Černé moře s Marmarským. A jelikož je každé moře jinak slané a ještě navíc je Černé  moře o 20 cm výše než Marmarské, dochází zde k velkému vlnobití a proudům, ve kterých mohou lehkovážní plavci lehce utonout.

Plujeme kolem honosného paláce sultána Mehmeda Fatiha, který roku 1453 Istanbul konečně dobyl. Před námi se zjevuje romantické zákoutí Zlatého rohu s majestátní mešitou sultána Sulejmana Nádherného - Galatská věž, odkud vzlétl první Turek Hezarfen Ahmed Celebi v 17. stol. a poté byl vyhoštěn ze země. Sultán ho nejdříve velmi obdivoval, ale také se velmi obával, že tímto činem bude oslabena jeho autorita a tomuto letci připsány nadpřirozené schopnosti. Proto byl poslán do exilu, kde zemřel steskem po své domovině.

A už vidíme další nádherný komplex Topkapi Palác, kam sultáni shromáždili všechny své nádherné poklady, jako je 86karátový Diamant nebo Topkapská dýka. Věnujeme vzpomínku ženám z harému, které se rozhodl šílený sultán Ibrahim Deli utopit v Bosporu, protože si jednoho dne pomyslel, že jsou mu všechny nevěrné. Jen jediné se podařilo vyplavat. Měla štěstí v neštěstí, vylovila ji francouzská loď a zavezla do Paříže.

A nakonec to NEJ z města, tj. návštěva krásky Hagia Sofia. Odměnou za dlouhé čekání mezi chtivými návštěvníky, je vznešený pocit, který do nás pronikne po překročení prahu. S hlavou vzhůru obdivujeme nádheru stavby, nebeskou atmosféru obrovské, vysoké kopule, jakoby božské nebeské klenby. Stavbu měli na starost dva architekti: Anthemisios z Thrales a Isidorius z Milétu. Není divu, že i císař Justinián, který nechal chrám vybudovat, nadšeně zvolal: „Šalamoune, překonal jsem tě!“

Text/foto: Sylvie Halouzková