Ukrajina: Černobyl a jeho zvláštní atmosféra po 25 letech
Vše se to událo brzy ráno 26. 4. 1986 ve čtvrtém reaktoru černobylské jaderné elektrárny a na vině byl lidský faktor. V elektrárně došlo k opožděnému testu, který měl prověřit setrvačný doběh turbogenerátoru v reaktoru. Časový posun se prodloužil na výměnu pracovních směn – odpolední s noční, v níž bylo mnohem méně zkušených operátorů, navíc došlo k nedostatečné výměně informací o stavu reaktoru. A tak se začala největší jaderná katastrofa v dějinách lidstva.
Dnešní Černobyl je v uzavřené zóně, strážené kompetentními orgány – armádou a policií. Bez potřebného povolení se sem nedostanete a bez průvodce se neobejdete. Je to proto, abyste náhodou nezabloudili na místo, kam nemáte. Jedná se v první řadě o vaši bezpečnost, protože mnohé budovy jsou už natolik zchátralé, že není bezpečno se v nich pohybovat, druhá věc je, že stále tam na některých místech přetrvává silná radiace. Kromě několika takových výjimek jsme se mohli volně toulat po areálu, kam nás jen oči zavedly.
Mnoho lidí od návštěvy tohoto místa odrazuje hlavně stále ještě přetrvávající radioaktivita. Dostanete-li se sem, budete vystaveni zejména beta radiaci, která se časem z těla člověka vyloučí. Ke zrychlení tohoto procesu pomáhá i pití červeného vína. Nám za dva dny v zóně doporučili vypít dva litry. Horší je to v případě gama záření, které zůstává uloženo v těle člověka navždy. To se vyskytuje jen v přísně zakázaných oblastech, kam není vstup povolen.
V blízkosti elektrárny se buduje nový sarkofág, který sponzorují různé země. Jeho odhadovaná životnost by měla být přes 100 let a funkční by měl být od roku 2015. A zatímco co stavaři poctivě pracují na novém sarkofágu, průběžně se opravuje i ten starý, aby se prodloužila jeho životnost, protože se už pomalu rozpadá.
Po čase se do Černobylu vrátilo několik původních obyvatel. Šlo převážně o starší lidi, kteří nechtěli odejít. Postupně vymírají a zůstalo jich tam už jen pár. Momentální věkový průměr je 75 let. Bydlí ve svých původních domcích, které jakoby zamrzly v čase. Jejich okolí postupně zarůstá, protože o vegetaci se tam nikdo nestará.
Lidé dostávají poštu s důchodem, v Černobylu mají svého poštovního doručovatele. Stejně tak se dostanou k lékaři a nemají ani problém s léky, jen si je kupují do zásoby. Celkově si na život nestěžují, jen vzpomínají na staré časy, kdy městečko ještě „žilo“. Návštěva v domě jedné z obyvatelek v nás zanechala smutný dojem. Vrátila se zpět mezi prvními po havárii. Měla štěstí, nikdy neměla žádné zdravotní problémy způsobené radiací. Až teď na stáří ji trochu pobolívají klouby.
Černobyl má zvláštní atmosféru, která nenechá nikoho chladným. Při procházce uličkami tohoto kdysi živého městečka se člověk nemůže ubránit myšlenkám na tragédii, která se tu stala. V pozadí ji totiž neustále připomíná silueta elektrárny.
Text a foto: Mária Koczová
Překlad: Jiří Výborný
Diskuze u článku (0) |
Vložit nový příspěvek