Ukrajina, Užhorod – ráj prvorepublikové architektury
Podkarpatská Rus se za první republiky stala součástí Československa a Užhorod byl politickým i kulturním centrem země, jejíž ekonomickou, hospodářskou, technickou i kulturní zaostalost musela tehdy československá vláda překonat. Životní standard zde byl naprosto jinde. Aby se různé úrovně sjednotily, putovaly na Podkarpatskou Rus bohaté investice, stavělo se, budovalo, vzdělávalo, jela sem i řada Čechů, aby zemi „pozvedli“. Investovalo se do silnic, železnic i letectví, byla vybudována síť nemocnic i škol a díky tomu se výrazně snížila negramotnost a zlepšily se zdravotní a hygienické podmínky obyvatelstva. V Užhorodě byla vybudována sídla státních institucí a zároveň bylo nutné postavit odpovídající bydlení všem úředníkům, kteří sem přijeli. Proto byla vybudována na jednom břehu řeky Už čtvrť Malé Galago, která dost připomíná pražské Dejvice.
Na těchto úkolech pracovali čeští architekti, kteří svým uměním měli i šířit myšlenku československého státu. Pokud tedy milujete českou prvorepublikovou architekturu, budete milovat i Užhorod. Navíc tu najdete mnoho původních detailů, které už u nás dávno odvál čas. Z dochovaných pramenů je zřejmé, že novou výstavbu i urbanistické úpravy Užhorodu po roce 1918 projektovali nikoli místní, ale čeští architekti. Tím nejvýznamnějším je bezpochyby Josef Gočár, který už měl v této době své kubistické období za sebou, takže čekejte střízlivější linie. Pro Užhorod projektoval obchodní dům Baťa a hlavně budovu pošty. V této stavbě silně zdůraznil nárožní fasádu.
Návrh nové úřednické čtvrti Malé Galago měl na svědomí architekt Adolf Liebscher mladší, syn malíře Adolfa Liebschera. Pro veřejné budovy Galaga Liebscher hojně užíval klasicistní modernu a v některých případech také rondokubismus (i když jeho dosti redukovanou podobu). Právě rondokubismus se všemi svými obloučky, půlkruhy či terči na fasádách měl ve své době reprezentovat nový státní (národní) sloh. Liebscher také využil regulace pravého břehu řeky Už a nechal zde vysázet lipovou alej, údajně nejdelší v Evropě.
Pokud se dáte do řeči s někým ze starší generace, zjistíte, že na československé období a Masaryka se tu vzpomíná ve velmi dobrém. Odkaz první republiky se tu snaží připomínat krajanský spolek Klub T. G. Masaryka, který se zasloužil o navrácení některých názvů (Masarykova škola) nebo o odhalení Masarykovy busty. Pokud chcete nasát ještě trochu dávných československých časů, určitě se stavte také v kavárně-muzeu v ulici Ivana Olbrachta.
GPS: (letiště) 48°38'12.7"N 22°16'22.4"E
Text a foto: Kateřina Holečková
Diskuze u článku (0) |