USA: Aljaška - divoká a krásná VI.
26. 8. 2011
Haley; Denali; Mount McKinley; Wonder Lake
Paráda!!! Dosud asi nejkrásnější den na Aljašce, co se počasí týká a také zážitků!
Vstávali jsme časně ráno, sraz před hotelem již v 6,20, po 10 minutách vyrážíme do Národního parku Denali. Zpočátku máme obavy z ranních teplot. Mrzne, jsme již uvnitř parku a čekáme do 7,30 na náš shuttle bus (kyvadlová doprava) směr Wonder Lake. Je před námi celkem 136 km dlouhá cesta. Tuhnou úsměvy, tuhne celé tělo, přemítám, zda by bývalo nebylo vhodnější navléknout na sebe ještě další vrstvu oblečení. Během dne se však nádherně vyčasí, takže ranní obavy se rozplynou…
Konečně! Autobus přijíždí a z něj vystupuje naše dnešní průvodkyně. Je to mohutná dáma s razantním hlasem, který rychle mění svou intenzitu. Chvílemi „huláká“ a chvílemi šeptá tak, že ji téměř neslyšíme. Vysvětluje nám, jak bude prohlídka parku probíhat. Turisté se mohou po parku pohybovat výhradně tímto autobusem, nikoliv samostatně pěšky, tedy až na výjimky. Shuttle bus pojede pomalu a návštěvníci jsou vyzváni, aby pečlivě sledovali vše, co se mihne okolo cesty. Jakmile kdokoliv zahlédne nějaké zajímavé zvíře, zvolá STOP, v tom okamžiku autobus zastaví, všichni musí být velice potichu, je možno stáhnout okénka a fotit…
Národní park Denali byl založen v roce 1917 a má rozlohu více než 6 miliónů akrů (24000 km2). Jeho součástí je také nejvyšší hora Aljašky Denali – v jazyce původních obyvatel, Indiánů národa Athabascan, The High One, Veliká; oficiálně nazývaná Mount McKinley. Nadmořská výška je 6193 m. Provozní doba parku je velice krátká a závisí výhradně na počasí. Na jaře, pokud sjízdnost silnic dovolí, je možno park navštívit již v březnu, ale spíše od poloviny dubna. Kyvadlová autobusová doprava zahajuje provoz 20. května, ale některé části Denali parku nejsou dostupné až do 8. června. Poslední autobus parkem projede vždy 13. září. V hlavní sezóně je zájem turistů obrovský a je limitován počtem osob, které přepraví kyvadlová doprava, nebo těch, kteří získají povolení ke vstupu a stanování v oblasti na omezenou dobu.
Zpět k naší výpravě. První zastávka – vyhlídka na McKinley. Průvodkyně hlásí, že Denali naposledy viděla asi před měsícem a během roku je jen několik dnů, kdy je tak dobrá viditelnost jako dnes. Vyjasňuje se, svítí slunce, a přestože mrzne, nebo právě proto, můžeme fotit chloubu Aljašky v plné parádě. Pokračujeme, po chvíli zazní STOP, téměř vedle autobusu se pasou tři Dallovy ovce (ovce aljašská, ve volné přírodě je k vidění pouze na Aljašce a v Britské Kolumbii). Jsou nádherné, samí berani. Okamžik to vypadá, že si dávají pusu, pak ale následuje pokus o „souboj“. Jen jemné oťukávání soka… Přesto úžasný zážitek. Jsou skvělé, při tomto setkání jsme zvířatům nejblíže z celého dne. Máme před sebou ještě dlouhou pouť, cesta spolkne celý den, od 7,30 do téměř 19 hodin. Po trase je velké množství visitor center, kde si můžete odskočit, někde se napít nebo pořídit malé občerstvení. Náhle se za malou zatáčkou otvírá pohled na velký mokřad, v jehož vodě se svlažuje a cpe losí slečna. Je poměrně blízko a očividně (jak jsme zažili už víckrát) ji naše přítomnost nevzrušuje. Příležitost pro fotografy jako vystřižená.
Blížíme se k jezeru Wonder Lake. Zde je jedno z mála míst v parku, kde je povolená pěší turistika. Na výběr je několik možností dalšího pohybu po parku - pokračovat s tímto autobusem zase zpět, nebo vystoupit a následně si „ulovit“ jakýkoliv shuttle, který pojede vaším směrem a na zamávání, pokud bude místo, vás odveze zpět. Pravidla v parku jsou velmi přísná, je přesně stanoveno, co se smí a co se nesmí a jak se chovat při setkání se zvěří. Porušení těchto pravidel se přísně trestá, navíc může být i životu nebezpečné. Nicméně NP se pyšní tím, že zde nedošlo k žádnému úmrtí člověka způsobené napadením medvěda. Vracíme se zpět stejnou cestou. Počasí stále krásné a nevíme, zda fotit přírodní scenerie nebo zvířata, kterých je tu opravdu mnoho; v dálce opět karibu, u visit centra panáčkuje sysel, do stráně šplhá dikobraz… Zvolna projíždíme po prašné silnici (Park Road, jak je honosně nazvána), v tom nás staví pár mladých lidí, kteří ještě trošku roztřeseni sdělují svůj spontánní zážitek. Především děvče je ještě v šoku ze setkání s predátorem. Zcela zabráni do sběru borůvek přestali být ostražití. Pomalu se pohybovali po svahu, jedna borůvka do pusy, druhá do hrníčku. Praskot větviček a mohutné šustění v křoví přeci jen nepřehlédli. Dívka zdvihla oči a zcela ztuhla, kousek od ní v borůvčí vykukuje medvěd! V tu chvíli jsou rady a doporučení, jak se zachovat, téměř k ničemu. To překvapení je ohromné a člověk musí rychle, ale pečlivě zvážit, jak postupovat. Podle vyprávění děvčete naštěstí nebyli centrem zájmu tohoto chlupáče, a tak se jim podařilo pomalu z místa vycouvat. Přesto na své setkání s medvědem hnědým (grizzly) asi hned tak nezapomenou. Zájem o borůvky je ten tam a raději zpět k cestě a raději pryč odtud. Rozpoznat v dálce medvěda pro ně již není problém, oči mají vykoukané od sledování prostoru za nimi, zda je grizzly nepronásleduje. Díky tomu nás upozorňují na svah na protějším kopci, kde vidíme hned tři medvědy hnědé najednou. Jsou sice poměrně daleko, ale přesto pár snímků ulovíme…
Poté máme asi nejsilnější zážitek. Už z dálky dostáváme signál od autobusu v opačném směru a naše průvodkyně přijímá vysílačkou zprávu, že se kousek od nás pohybuje medvědice i s medvídětem. Zde rozhodně není prostor pro procházku lesem! Samice může být velmi nebezpečná. Zastavujeme a hledíme směrem, kam nám ukazuje průvodkyně. Jen pár metrů od silnice, v křoví, je zahlédneme. Samice má světle hnědou srst, mládě je tmavě hnědé. Výhled máme slušný, ale fotit se téměř nedá. Oba se totiž pohybují mezi stromy, které vytvářejí silnou překážku pro jakékoli fotografování. Téměř se nedaří zaostřit na srst medvěda, v hledáčku je roští, větve a listí. Přestože jsme nezískali kvalitní snímky, jen setkání s „divočinou“ je bomba!
Návštěva Národního parku Denali je téměř u konce. Odjíždíme zpět do Haley, kde se zastavíme v restauraci 49th State Brewing Company na večeři. Osobitá restaurace s báječnou atmosférou. Příjemné zakončení již tak skvělého dne.
Následující, původně odpočinkový den, se změní v cestu za severním polárním kruhem.
Text a foto: Magdaléna Radostová
Diskuze u článku (0) |
Vložit nový příspěvek