USA: Aljaška - divoká a krásná X.

30. 8. 2011

McCarthy; Kennecott; Kennicott; Wrangell-St.Elias National Park and Preserve; Root Glacier; Blackburn; Sourdough Rock Glacier

Tak tedy, jsme v malé vesničce jménem McCarthy.Přivedla nás sem “nejhorší silnice na světě”. Kdysi tudy vedla železnice, po které se dopravovala měděná ruda k moři. Jsme ubytovaní v samém centru největšího Národního parku Wrangell - St. Elias, v oblasti Kennicott. V maličké osadě McCarthy, kde se zastavil život před 70 lety, stejně tak jako v kdysi druhém největším dole na měď na světě. Užíváme si pohostinnost starobylého hotelu Ma Johnson. Všichni, kdo touží nasát pravou dobrodružnou atmosféru, přenést se v myšlenkách o desítky let zpátky a snít svůj sen o pravé divočině, by tento hotel neměli vynechat. Každý pokoj je unikátní. Stěny zdobí zajímavé artefakty z McCarthy nebo Kennicottu.

Městečko má cca 40 místních obyvatel, kteří zde žijí po celý rok, nicméně turistická sezóna je výrazně kratší, začíná zjara (spíše od května) - to je závislé na počasí, a končí 5. září. Sezónní zaměstnanci si poté musejí hledat zaměstnání v jiném regionu. Zásobování oblasti v zimním období je zajištěno po zamrzlé řece.

Hned po snídani nás čeká cesta minibusem. Jedeme se podívat na nejvýnosnější důl na Aljašce, Kennecott. Cesta busem trvá asi 40 minut nebo můžete jít pěšky. Zachováno zde zůstalo hornické město s jeho historickými budovami. Začínáme návštěvou Visitor Centra, kde shlédneme dokumentární film, který vypráví o zašlé slávě tohoto měděného dolu. Měď tu byla objevena v roce 1900.

Po objevení ohromných zásob mědi v oblasti, nastala zásadní překážka v rozvoji její těžby - jak dopravit měděnou rudu z Kennicottu do přímořského města Cordova. Odtud po řece až do Tacomy (stát Washington), kde stály tavicí pece a měď byla dále zpracovávána. Michael J. Heney, specialista na stavbu železnic, byl požádán, aby na její stavbu dohlédl. Výstavba železnice byla zahájena v roce 1908 v Cordově, trvala tři roky a po dosažení dolů Kennecott byla dlouhá 196 mil. Železnice za dobu své existence přepravila měď za téměř 200 mil. tehdejších dolarů. V bezprostřední blízkosti dolů pomalu začínalo vyrůstat město Kennicott. 

Měděné doly byly uzavřeny v listopadu roku 1938, v době, kdy výrazně poklesla cena mědi. Poslední vlak odvezl i zbývající část místních obyvatel. O několik let později těžařská společnost udělala nebývalou věc. V roce 1941 darovala celou trať Copper River Northwestern Railway federální vládě, aby ji mohla využít pro výstavbu rachlostní silnice, jako dar pro všechny obyvatele Aljašky. McCarthy a část Kennicottu jsou nyní v soukromém vlastnictví.

Počasí je naprosto luxusní, sluníčko téměř pálí, nejdříve si důkladně prohlédneme celý měděný důl a poté pokračujeme podél ledovců Kennicott a Root Glaciers. Cesta je dlouhá asi 1,5 míle. Od průvodkyně se dozvídáme, že výskyt medvěda černého baribala je v těchto místech více než častý. Na tuto skutečnost upozorňuje velké množství informačních cedulí, kde je rovněž popsáno, jak se v oblasti chovat a co dělat při setkání s medvědem. Jsme již téměř na konci stezky, která nyní pokračuje přímo po ledovci. Povrch je velmi kluzký, hrozí nějaký úraz, raději volím stejnou alternativu jako dva kolegové z party, obracím se zpět a hodlám pořídit pěkné snímky z celé trasy, které jsem zatím nestihla.

Díky příznivému počasí dochází ke změně našeho programu. Navíc je zařazen vyhlídkový let cessnou. Mountain Tour nám představí třináct nejvýznamnějších ledovců v oblasti. Proletíme šest údolí, která rámují skalní formace, a uvidíme dvě nejdůležitější pohoří. Na jihovýchodě si prohlédneme ruiny mostu Nizina Bridge z roku 1920 a ohromný masiv Sourdough Rock Glacier. Nepopsatelné! Vidět tu nádheru z výšky je zážitek, na který se nezapomíná! Ještě večer, když zavřu oči, promítá se mi celý let před očima.

Po probuzení se vydáme opět na cestu, například ke kdysi známé a důležité železniční stanici Chitina nebo úzkým kaňonem, z jehož srázů se řítí vodopády, a cestu nám zkříží medvěd baribal.

Text a foto: Magdaléna Radostová