USA: Cesta do Seattlu II.

V mém případě čtrnáctihodinový let (přibližně hodina do Amsterdamu, tři hodiny čekání a devět hodin do Seattlu) nebylo nic tak strašného, jak by se na první pohled mohlo zdát. Nejlepší krácení času je samozřejmě četba anebo pohodlnější variantou je (pokud nemůžete usnout) sledovat filmy. Sem tam vás letušky napojí a nakrmí, takže se málokterý cestující má špatně.

Když mě v Seattlu jako první uvítalo slunce, byl to skvělý pocit. Možná umocněný překonáním poslední imigrační kontroly. Následovala cesta z letiště, během níž jsem spatřil snad typický pohled na velké americké město – dálnice a mrakodrapy. Pokud nemáte to štěstí a nemáte zajištěný odvoz, je téměř vždy několik možností, jak se dostat tam, kam potřebujete.

Ačkoliv má Seattle přibližně poloviční počet obyvatel co Praha, jeho rozloha je pouze o něco málo menší než v případě našeho hlavního města. Když se dostanete do seattleských ulic, hned poznáte proč. Velká, ne-li drtivá, většina obyvatel žije v menších či větších domech s menším či větším pozemkem.

Pojetí prostoru zarazí snad každého, kdo se sem dostane prvně nebo kdo o něm ví málo. Americká města připomínají čtvercovou síť. Můžeme ji chápat jako jakousi výhru člověka nad přírodou, kdy ne člověk se přizpůsobuje svému okolí, ale okolí člověku.

Tento systém má výhodu ve své praktičnosti. Ulice, které jdou ze severu na jih se povětšinou jmenují avenue nebo way a ulice, které míří ze západu na východ jsou street. Ještě se k nim přidává geografická orientace, např. NE tedy north-east (severovýchod). Když tento systém pochopíte, velice vám to usnadní orientaci. V případě, že v jedenáct v noci vystoupíte na špatné zastávce, nevíte, kdy jede další autobus a hlavně kam jede, nemáte s sebou mapu, ale už jste stačili vstřebat rozložení ulic, můžete se po pár hodinách dostat domů.

Z mého pohledu nevýhodou takového schematického rozdělení města je to, že postrádá kouzlo křivých uliček jaké známe z mnohých evropských měst. Často u nich nevíte, kam vás zavedou a často ztratíte ponětí o tom, kde je jaká světová strana a kde vlastně vůbec jste.

Na druhou stranu je milé procházet se mezi typickými dřevěnými domy. Některé z nich hrdě nesou americkou vlajku, parkuje před nimi gigantický džíp, dodávka, ale v případě Seattlu také úsporný Prius nebo nějaké jiné, na americké poměry menší auto. Mimochodem, pokud si v americké půjčovně budete chtít zapůjčit vozidlo, všimněte si označení. Největší džípy (džíp neboli truck), které si můžete půjčit nesou označení velikosti full-size tedy plná velikost. Patrně každé menší auto je pouhou nedostatečnou napodobeninou toho, jak má opravdové auto vypadat.

Pokračování příště...

Text/foto: Maxim Kucer