USA: Yosemitský národní park – ráj pro horolezce i výletníky I

Ač je příroda z veliké části přístupná pouze pěším, do parku se dá jednoduše dostat i autem. Nabízejí se tři varianty – záleží, z jakého směru jedete. Ze západu (od San Francisca) vede silnice č. 120 (skrz celý park). Jižněji se klikatí silnice č. 140, která vás také zavede do jádra parku. Pokud pojedete z jižnějších národních parků Sequoia nebo Kings Canyon, ideální pro vás bude poslední varianta cesty přes Fresno po silnici č. 41 (připravte si žaludky na pořádné zatáčky).

V národním parku se nachází mnoho kempů s ucházející kapacitou. Také je zde možnost ubytovat se v hotelech a motelech. V letních měsících to však bývá veliký problém. My jsme si kemp nezarezervovali a zbylo na nás jen jedno místo na hranicích parku. Nezapomeňte, že jsme na území medvědů – všechno jídlo bychom měli uschovat do připravených boxů, tzv. bear boxů. Také bych vám doporučovala vyhnout se přelidněné vesnici Yosemite Village, protože vám davy lidí můžou trochu zhoršit dojem po dni stráveném v horách. Abyste se vyhnuli řešení parkování, můžete využít místní pravidelné autobusové linky. 

Yosemitské údolí ledovcového původu, které se rozprostírá podél řeky Merced, rozhodně nikdo nemine. Pohled je to nádherný – hustá zeleň plná statných stromů, z nichž vystupují ohromné žulové masivy různého tvaru. Není divu, že si toto místo každý oblíbí. Yosemitské údolí také píše dějiny horolezectví. Nacházejí se zde lehčí i velmi těžké cesty. U horolezců jsou nejpopulárnější především tzv. bigwally, tedy velmi dlouhé cesty, na kterých se zde i nocuje. Toto údolí je také důležité pro nyní velmi populární sport – slacklining, protože právě zde byl tento sport založen. Horolezci si zde mezi jednotlivými výstupy krátili čas chozením po řetězech v kempu, následně po lanech, až se postupně dostali ke slackline, jak ji známe dnes.

Která místa rozhodně stojí za návštěvu a co určitě neminout, se dočtete příští neděli.

GPS: 37°51'51.3"N 119°32'20.0"W

Text a foto: Martina Brožková