www.infoglobe.cz » Vietnam, Da Nang – město a trip do hor – VIDEO
Vietnam, Da Nang – město a trip do hor – VIDEO
Publikováno: 17.12.2021
Da Nang (město téměř přesně uprostřed Vietnamu) bohužel skoro nikdo nezná. Běžný turista jím maximálně projede taxíkem z letiště do oblíbeného Hoi Anu... Strávil jsem v Da Nangu tři týdny a zařadil se k mým nejoblíbenějším místům v JV Asii (hned po Chiang Mai). A starou silnici ve směru na Hue označil dokonce i Jeremy Clarkson v pořadu Top Gear za „opuštěný střípek dokonalosti”. Nelze než s ním souhlasit.
Po lehce dobrodružném letu nasedáme do taxíku s usměvavým řidičem a vyrážíme po široké ulici vstříc našemu novému domovu. Po cestě přejíždíme zdejší „dračí” most, který je v noci barevně nasvícený. Vypadá to tu trochu jako v Las Vegas – všude samé hotely, megalomanské silnice, blikající neonové nápisy…
Zhruba za stovku na den si hned následující ráno půjčujeme motorky – bez nich bychom tady neměli šanci. Centrum veškerého dění se nachází na druhé straně řeky, tedy asi 3 kilometry daleko. Pro mě je to trochu dobrodružství, motorku jsem nikdy před tím neřídil. Ale je to naštěstí o dost snazší, než se na první pohled zdá…
Po každodenním snídaňovém rituálu na místní tržnici, kde si za pár korun dáváme čerstvé smoothie z manga a avokáda a hned u stánku naproti vynikající středovietnamské nudle Mì Quảng, vyrážíme na první větší poznávací výlet. Přejíždíme most zpět na „naši” část řeky a vydáváme se podél pláže směrem na sever.
Z malého hornatého poloostrova tu na moře shlíží bílá socha „Lady Buddha” – tedy Buddha v ženské podobě. Po cestě potkáváme jen pár motorek a přemýšlíme, jaké asi musí být ležet na sluníčku na jedné ze zdejších panenských pláží s bílým pískem. Sluníčko se ale bohužel už několik dní téměř neukázalo a podle předpovědi to bude ještě horší.
Abych pořád jen nepracoval, nechávám projednou motorku zaparkovanou na jednom místě a vyrážím s foťákem na obhlídku města. Fotím hlavně obyčejný život na ulici – na každém rohu se něco děje. Spousta krásných lidí, spousta milých situací a do toho občas nějaké slepice, kočky, psi a hlavně děti. Ty se fotí ze všeho nejsnadněji. Pokud bych měl vybrat zemi, kde se mi na ulici fotí nejlépe, bude to na sto procent právě Vietnam. A protože v Da Nangu nepotkáte skoro žádné turisty, fotí se tu úplně samo. Nikdo se na mě nekouká ani jako na chodící peněženku, ani jako na vetřelce.
Konečně se zase umoudřilo počasí. Sedáme na motorky a vyrážíme na trip, na který jsme se těšili už několik dní. Stará silnice přes hory ve směru na Hue se totiž po otevření nového tunelu stala doslova rájem pro motorkáře. Zůstalo na ní jen několik dodávek s čínskými turisty, kamiony s benzínem a naftou, které do tunelu nesmějí, a pár motorek. Z obávaného Đèo Hải Vân – Průsmyku oceánské mlhy – se tak stala jedna z nejoblíbenějších vyhlídkových tras v celé jihovýchodní Asii.
Postupně se nám otevírají krásné výhledy na zelené hory, temně modré moře i panensky bílé pláže a já začínám naprosto chápat v úvodu zmíněná slova Jeremy Clarksona, který silnici označil za „opuštěný střípek dokonalosti”.
Před posledním úsekem stoupání na chvíli zastavujeme a fascinovaně pozorujeme mlhu, která z průsmyku proudí dolů do údolí, jako by to byla řeka. Pak už do ní sami vjíždíme a několik následujících kilometrů jedeme v mraku. Několikrát zastavujeme a rozhodujeme se, jestli to neotočit. Ale zvědavost vítězí, a tak po chvíli konečně vyjíždíme ven. Akorát nás místo slunka vítá leda tak stádo krav uprostřed silnice. Sjíždíme až dolů k moři a po rychlé svačině vyrážíme na 35 kilometrů dlouhou cestu zpět.
Da Nang se rozhodně zařadil mezi města, kam se budu moc rád vracet. Navíc vím, že nabízí ještě spoustu možností k parádním výletům. Ať už jde o vápencové jeskyně Marble Mountains hned za městem, UNESCO městečo Hoi An, nebo archeologické naleziště Mỹ Sơn, kde stojí stúpy a chrámy podobné těm v kambodžském Angkoru.
Dnes nás čeká náš poslední úžasný výlet ve Vietnamu, původně jsme zamýšleli návštěvu národního parku Ba Vi, ale z časových důvodů jsme museli náš program změnit, protože na tento park je potřeba si vyhradit alespoň dva dny. Nechali jsme si tedy poradit v hotelu a naplánovali výlet na místo, které ani nebylo uvedeno v našem knižním průvodci, ač je turisticky (i pro místní) velmi populární. Dnes tedy vyrážíme navštívit největší vietnamskou pagodu Bai Dinh a poté si pramicí projet nádherný komplex Trang An.
Největší vietnamský ostrov se jmenuje Phu Quoc. Leží ve vodách Thajského zálivu, jen pár kilometrů od Kambodži. Thajský záliv nabízí překrásné ostrovy a tenhle není výjimkou. Ostrov je dlouhý (od severu k jihu) necelých 50 km, na severu je široký a směrem k jihu se zužuje do špičky. Většina plochy je stále porostlá zelení, ale v budoucnu tomu tak nebude. Ostrov se pyšní opravdu nádhernými písčitými plážemi s palmami, které má rád snad každý z nás.
Neustálé troubení, babičky tlačící kola s květinami, Vietnamci na maličkých židličkách, jídlo, motorky, propletená změť drátů, motorky, francouzské kavárny, motorky s jídlem, motorky se židličkami, motorka vezoucí kus motorky... Vítejte v Hanoji! Neuvěřitelně bláznivém městě, které si buď zamilujete, nebo ho budete navždy nenávidět.
Už v minulém roce jsme vám přinesli video z horského „svatebního” městečka Da Lat ve Vietnamu. Náš redaktor se do něj ale vrátil znovu, aby projel jednu z nejlepších silnic na vietnamské motovýlety a mohl se s vámi podělit o zážitek.
Cat Ba je panenský ostrov na severovýchodě Vietnamu. Cesta sem byla ještě nedávno poměrně složitá, ale od září tohoto roku otevřeli novou silnici s mostem a dopravu na ostrov to výrazně zjednodušilo. Cat Ba je oblíbeným cílem turistů, proto je možné si v hotelech v Hanoji či Ninh Binhu zakoupit lístek přímo do města Cat Ba. Cesta z Ninh Binhu trvá 4 hodiny a z Hanoje 3 hodiny.
Vietnam určitě není destinace, kam by se jezdilo vyloženě za lezením, ale pokud už ve Vietnamu budete, určitě lezecké oblasti vyhledejte. My jsme se vypravili na ostrov Cat Ba a mohu ho lezcům jedině doporučit.
Přemýšlíte, která destinace je pro vás tou pravou? Kde vás čeká něco zajímavého a nevšedního? Kde je krásná krajina, výborná kuchyně, příjemní obyvatelé? Pro mě je volba jasná. Mým favoritem je Vietnam a já se pokusím v několika následujících článcích vás přesvědčit, že i pro vás je to správná volba.
Po příletu a prvním seznámení s Vietnamem vyrážíme na prohlídku Hanoje. Průvodce nás nejdříve vezme na náměstí Ba Dinh, které je známé především Ho Či Minovým mauzoleem.
Návštěvu jezera jsme si představovali jako takový relax po docela náročném dni. Skutečnost byla vážně odlišná a ten první zážitek si pamatuji dodnes. S dcerou a synem jsme prokličkovali místní dopravou a nebylo to vážně snadné. Řeka motorek nebyla k zastavení. Naivně jsme si mysleli, že třeba někdo přibrzdí, zastaví... Nečekejte, prostě dojděte na konec chodníku a statečně vyrazte tou nejkratší cestou na druhou stranu.
První den v Asii utekl velmi rychle, večer se přesouváme do útulného rodinného hotelu. Prostředí je přátelské, poradí vám s úsměvem na tváři, doporučí stravování, výlety, pomohou s dopravou nebo vám třeba koupí ovoce, po kterém toužíte. Alespoň zpočátku, než se rozkoukáte, pomoc jistě oceníte.
Hned po příjezdu do Sa Py se ubytujte se a neztrácejte čas. Při jasné viditelnosti je nejlepší volbou domluvit si na hotelu odvoz k lanovce na vrchol Phan Xi Pang. Jedná se o vůbec nejdelší lanovku na světě, která využívá systém tří lan. Její délka je něco okolo 6 km a otevřena byla v roce 2016. Ještě stále se zde buduje. Pravda, pro turisty, kteří se těší na panenskou přírodu s horskou chatkou, to asi nebude. Na vrcholu bylo zbudováno několik pagod, svatyní, dokonce vláček, který vás vyveze až na nejvyšší bod. Vyhlídky jsou opravdu vydařené a krajinu zde máte jako na dlani.
Jednodenní výlet do národního parku Bach Ma vzdáleného přibližně 40 kilometrů od Hue byl jeden z našich nejlepších dní strávených ve Vietnamu. Park byl založen roku 1991 a jeho jméno znamená bílý kůň. Rozkládá se na ploše 220 kilometrů čtverečních.
Nha Trang je prakticky nejznámějším turistickým střediskem ve Vietnamu, ne ani tak kvůli nějakým pamětihodnostem, toto pobřežní město provincie Khanh Hoa proslulo především díky své sedm kilometrů dlouhé písečné pláži s přilehlými ostrůvky. Město má přibližně 392 tisíc obyvatel a tento počet neustále roste.
Po náročné cestě nočním vlakem přijíždíme brzy ráno do města Da Nang, kde se však moc nezdržujeme. Nejdříve míříme do snad nejkrásnějšího vietnamského města – do lampionového Hoi An, ze kterého vyrážíme na výlet do zdejších Mramorových hor (The Marble Mountains, vietnamsky pak Ngũ Hành Sơn).
Navečer přilétáme na letiště v Ho Či Minově Městě (dříve známé jako Saigon). Už se stíháme pouze ubytovat, zavítat na rychlou večeři v rušných ulicích tohoto největšího vietnamského města a spát. Následujícího dne nás totiž čeká velmi zajímavý výlet s válečnou tematikou – jedeme se podívat do Cu Chi tunelů.
Blížil se konec mého pobytu ve Vietnamu a zbývalo ještě jedno místo, které jsem zkrátka musela navštívit – kaodaistický chrám. Kaodaismus (vietnamsky Đạo Cao Đài) je poměrně mladé synkretické náboženství, které založil jihovietnamský úředník ve 20. letech 20. století.
Do Hanoje (vietnamsky Hà Nội) jsme se dostali opět vlakem. Na nádraží už nás čekali kamarádi a se vší pohostinností nás odvezli na motorkách k sobě. Hanoj byla založena na začátku 11. století pod jménem Thăng Long čili Město vzlétajícího draka. Podle legendy zde totiž prý tehdejší císař spatřil vzlétat draka a rozhodl se na tom místě založit město.
Někdo ho miluje, někdo se zaříká, že se už nikdy nevrátí. Nic mezi tím neexistuje. Já rozhodně patřím do první skupiny – už od prvního dne, co jsem přiletěl do hektického Saigonu a odbočil do jedné z postranních uliček. V následujících několika týdnech nás proto čeká seriál, kde si představíme jednotlivá zajímavá místa. Na začátek si ale pojďme trochu přiblížit důležitá fakta o zemi.
Po téměř hodinovém čekání na vízum konečně vyrážím z letiště vstříc hlavnímu městu země, na kterou jsem se opravdu hodně těšil. Sice se rovnou nechávám trapně taxikářem obrat o tři stovky, ale co už, to se prostě občas stane. Ruku na srdce, v Praze to dělají také. Už z letadla jsem viděl, jak ulicemi proudí doslova miliony motorek. Tady „dole” mi doprava přijde naprosto šílená. Ale ve srovnání se zhruba stejně velkým Bangkokem tu jsou minimální zácpy, a to zatím nemají ani metro, ani nadzemku. Politika extrémních daní pro auta očividně funguje.
Na to, jak cesty autobusem nemám rád, bych si tu mezi Nha Trangem a Da Latem klidně hned zopakoval. Dvousettisícové město Da Lat – nejoblíbenější místo vietnamských líbánek – totiž leží ve výšce kolem 1 500 m n. m. v Centrální vysočině. Silnice z pobřeží tak nabízí nespočet nádherných výhledů. A ještě mnohem lepší než autobus je cesta na motorce…
Vždycky jsem se chtěl podívat na pořádnou poušť s písečnými dunami, jenže ani v Evropě, ani v JV Asii, kde trávím většinu času, žádnou nemáme. Takže když jsem poprvé viděl fotky z vietnamského Mui Ne, okamžitě mi bylo jasné, že tam musím vyrazit. Dobře, není to sice úplně poušť, ale písečné duny jsou tam pořádné.
Řekne-li se v Praze „Sapa“, snad každý si představí známou tržnici na Praze 4. Pokud jste ovšem už pátrali, jak Sapa ke svému jménu přišla, jistě jste zjistili, že oblast jménem Sa Pa je tajuplným místem na severozápadě Vietnamu (při hranicích s Čínou).
V oblasti Sa Pa v severozápadním Vietnamu je zdaleka nejpohodlnějším dopravním prostředkem motorka. Nemusíte se strachovat, že vám ujede autobus, že nepřijede taxík nebo že vás doveze řidič, který jezdí načerno, úplně někam jinam. A tak jsme si i my půjčili v Sa Pě motorku za pár korun na den a naplánovali výlet.
V Hue, malebném císařském městě, nám zbýval poslední den. Hned časně zrána jsme vyrazili do ulic a jen tak se městem procházeli. Nemohli jsme tedy minout jednu z dominant, most Trường Tiền přes Voňavou řeku.
Ačkoliv by nadpis článku mohl znít urážlivě, ani v nejmenším jsme neměli v plánu císařské hrobky v okolí města Hue zneuctít jako v nějakém akčním filmu. Půjčená motorka ovšem velmi jednoduše vyřešila náš problém. Hrobky jsou totiž v okolí Hue roztroušeny v poměrně velkém okruhu a než se spoléhat na jakoukoli místní veřejnou i neveřejnou dopravu, je lepší zaplatit pár korun a motorku si zkrátka vypůjčit.
Po prvotním seznámení se s Hanojí jsme měli v plánu řadu dalších míst, která zkrátka nelze v hlavním městě Vietnamu minout. Hned prvním z nich bylo Ho Či Minovo mauzoleum (Lăng Chủ tịch Hồ Chí Minh).
Saigon (Ho Či Minovo Město) je často nazýván ekonomickým srdcem Vietnamu, ale tímto tvrzením bychom mu mohli nevědomky ukřivdit. Jeho historie samozřejmě není zdaleka tak bohatá jako historie dnešního hlavního města – Hanoje (Hà Nội), ale rozhodně má své neodolatelné kouzlo.
Pokaždé, když začínám mít pocit, že už o tamtom či onom konečně trochu vím, stane se něco, co mě přesvědčí, že se mám ještě co učit. Strávila jsem rok v Číně studiem a cestováním. Trochu namyšleně jsem začínala mít pocit, že už mě Asie nemůže nějak zásadně překvapit. Ještě štěstí, že jsem nenasedla na letadlo zpátky do Čech, ale na letadlo do Vietnamu.
Druhý den jsme se do Hoi Anu (Hội An) vydali nejen za světla, ale především za sucha. Sluníčko nás po ránu příjemně hřálo. Pěšky jsme došli až do historického centra a chystali se konečně na pořádnou prohlídku (ačkoliv i ta noční v dešti měla přece jenom něco do sebe).
Klub slovenských turistů, Fakulta informatiky РEVŠ a OZ Karpaty Vás zvou na 38. ročník mezinárodního setkání expedičních turistů a netradičních cestovatelů EXPEDICE 2024.
Novoroční číslo časopisu Krásy Slovenska přináší zajímavý rozhovor s geografem z Geografického ústavu Slovenské akademie věd - RNDr. Jánem Hanušinem, CSc., pozve vás napříč Kubínskou holí na Oravské Maguře a představí tajemné Javorníky.