Vietnam, Sa Pa: tržnice i rýžová pole

Sa Pu jsem chtěla vidět už dávno, a protože už jsme byli v hlavním městě, Hanoji, přímo se nabízelo nasednout na vlak a do bájné Sa Py se vypravit.

O původních obyvatelích zdejší oblasti toho mnoho nevíme. Byli vystřídáni současnými menšinami žijícími na území Vietnamu, z nichž nejznámější jsou Hmongové (viet. Người H'Mông) a Jaové (viet. Người Dao). Na přelomu 19. a 20. století se zde začali usídlovat Francouzi, což je ostatně z místní architektury patrné dodnes. Věřili, že Sa Pa má díky svému klimatu a přírodním krásám potenciál. Zřizovali zde například sanatoria.

Sa Pa má průměrnou nadmořskou výšku 1 600 metrů, což jsme záhy pocítili. Od vlakového nádraží je totiž nutné svézt se ještě notný kus cesty autobusem. Řidiči, kteří vlnícími se serpentinami jezdí den co den, se pramálo starají o choulostivé žaludky turistů. Neskonale vděční jsme tedy vystoupili na náměstíčku před kostelem z roku 1930 (očividně postaveným francouzskými kolonizátory) a dopotáceli se k hostelu.

Brzy jsme se ale oklepali a začali si užívat příjemnou atmosféru. Na rozdíl od míst, která jsme doposud ve Vietnamu navštívili, tady bylo skutečně příjemné horské klima. Ulicemi se kromě turistů procházela řada pestře oděných žen patřících k místním národnostním menšinám a z okna hostelu jsme se mohli dívat na horské štíty, které jako by nám byly na dosah ruky.

Naše první kroky vedly na místní trhy a k oblíbeným terasovitým políčkům s rýží. Cestou nás zastavovala místní děvčata, která soupeřila o to, kdo nám kolik čeho prodá. Nás ale víc než nejrůznější náramky zajímali vesničané pasoucí své buvoly s telátky a neuvěřitelná krajina, která nám skýtala překrásné výhledy.

Po prvním odpočinkovém dni jsme se rozhodli pro větší výlet. Naproti hostelu jsme si půjčili za pár korun na den motorku a vyrazili do hor. Sa Pa se totiž pyšní nejvyšším vrcholem Vietnamu, Fan Si Panem (viet. Phan Xi Păng), kterému se díky jeho výšce 3 143 metrů nad mořem přezdívá také „střecha Indočíny“. Nás lákal Stříbrný vodopád (viet. Thác Bạc) a především průsmyk Trầm Tôn, nejvýše položený průsmyk ve Vietnamu. Říká se, že na jedné jeho straně je téměř vždy slunečno, kdežto na straně druhé bývá sychravo a prší. Nechtěli jsme tomu věřit, ale brzy jsme se o tom měli přesvědčit na vlastní kůži. Doslova.

GPS: 22°20'18.2"N 103°50'30.2"E

Text a foto: Hana Bašová