Vietnam – způsoby cestování

Můžete si půjčit auto nebo motorku. Ještě před několika lety to oficiálně nebylo vůbec možné, nepomohl ani mezinárodní řidičský průkaz. Já se vlastně nedivím, abych pravdu řekla, tak i u nás zkušený řidič tu bude mít problémy. Především ve městech, kde je hrozný chaos. Ti odvážnější z vás si mohou pronajmout motorku na severu a projet se po horách. Důležitá je však dobrá orientace v terénu, moc map zde nenajdete a místní obyvatelé s nimi vůbec neumějí pracovat.

Druhou možností je využití místní hromadné dopravy – autobusy denní, noční i lůžkové – podle mě nejhorší varianta. Nejsou pohodlné, jízdní řád jim taky moc neříká a přejezdy jsou dlouhé. Navíc ty lůžkové, ve kterých jsou jakési kapsy, mají jeden drobný problém, velikost kapsy je normalizovaná na průměrného Vietnamce, takže vlastně nemáte šanci se do nich vejít...

Pro dlouhé přejezdy bych autobusy vůbec nedoporučila, a to ani za předpokladu, že s vámi jede místní řidič. Maximální rychlost na dálnici je leckde 80 km/h. Tak si spočítejte, jak dlouho pojedete z Hanoje do Hue, skoro 700 km.

Vnitrostátní letecká doprava není špatným řešením, nicméně já doporučuji noční vlaky. Dostanou vás na spoustu míst, ušetříte za ubytování, v klidu se vyspíte a druhý den se můžete věnovat návštěvám nové destinace. Záleží na typu vlaku, někde krom lůžkovin dostanete i malé občerstvení, vodu, ovoce a sušenky, někde dokonce jednorázové bačkůrky. Vlaky mají jedno úskalí, klimatizaci zapnutou na max. Kabiny jsou převážně 4lůžkové a na horní palandě může být vážně zima. Ještě jsem se nesetkala s vlakem, kde by bylo možno klimatizaci vypnout jen v jediném kupé. Kvalita tohoto druhu dopravy se zlepšuje, v nových vagonech jsou i lepší toalety, objevují se digitálně zpracované informace o rychlosti vlaku, následující zastávce nebo konečné zastávce. Na nádraží se vám může stát, že vás osloví ochotní pomocníci, kteří vám nabídnou pomoc se zavazadly. Jakmile na ni kývnete, připravte si hodně peněz. Nic není zadarmo a oni svou práci dokážou značně přecenit.

Poslední alternativou dopravy, kterou doporučuji do míst, kam vlaky nejezdí, je minivan s místním řidičem. Je to přidaná hodnota, kterou jistě oceníte. Šikovný místní řidič, případně ještě místní průvodce dokáže být velmi užitečný. Poradí si při výrazných změnách počasí a zaveze vás na místa, která budete jen těžko hledat. Bude vaším prostředníkem při komunikaci s místními obyvateli, seznámí vás s exotickým ovocem i místními specialitami, najde vhodnou restauraci nebo vymyslí náhradní stravu.

My jedeme vlakem směr Lao Cai. Tady se nemusíte bát, že minete cíl. V tomto případě je Lao Cai konečnou zastávkou a navíc cca 30 minut před dojezdem vás probudí tóny národních skladeb, které pouštějí z místního rozhlasu.

Lao Cai je výchozím bodem pro cestování po severu země. Vůbec prvním cílem turistů byla Sa Pa, kam se autobusem dostanete asi za 45 minut. Horské město se rozkládá v nadmořské výšce Sněžky. Během let, co sem jezdím, se to tu hodně změnilo. Přibyly hotely a stravovací zařízení. Svou atmosféru však Sa Pa neztratila ani dnes. Rozhodně je šikovným místem, odkud se můžete vydat na procházku po rýžových polích, kousek odsud je nová lanovka na nejvyšší horu Indočíny Phan Xi Pang nebo navštivte místní skanzen – vesnici Cat Cat.

Procházku po rýžových polích si necháme na příště.

GPS: (vesnice Cat Cat) 22°19'51.3"N 103°50'00.3"E

Text a foto: Magdaléna Radostová