Víte, že? Neznámá Amerika I.
Když se řekne Amerika, vybaví se častokrát jen newyorské panorama Manhattanu, podobně jak ho viděly tisíce přistěhovalců z Evropy na počátku 20. století, či nápis Hollywood, most Golden Gate popřípadě národní parky západního pobřeží. Slunné pláže Floridy také netřeba zmiňovat. To, co je mezi tím, ona obří plocha Velké země otců zakladatelů, zůstává pro mnohé velkou neznámou. Všechny ty státy jako Dakota, Oklahoma, Kansas, Nebraska či Iowa, známé jen z westernů s Johnem Waynem nebo několika road movie, to je ona prává tvář Ameriky. Nekončící a často jednotvárná zelená plocha, rovné highways, interstates - jak jsou ve státech označovány hlavní silnice, lemovány snad nekončící linií dřevěných plotů texaských rančů či hradbou kukuřičných klasů na severovýchodě. Stovky kilometrů stále stejný horizont, oprýskané drugstores s čerpací stanicí, kde vám za pár centů (bucks) nalijí překapávanou černou kávu, prohodí pár vět a popřejí šťastnou cestu, cestu za cílem, který netrpělivě očekáváte za každým dalším zvlněním nekončící silnice. Takto stručně podaný popis amerického středozápadu může u mnohých vyvolat znechucení, nudu či jistý pocit stísněnosti, který nastává z toho všeho nekonečna, až kam oko dohlédne.
Velké planiny, angl.Great Plains, je oblast přibližně o rozloze Německa + Francie, táhnoucí se od jižní hranice texaské s Mexikem, až po kanadská území Alberty, Manitoby a Saskatchewanu. Na západě je pak ohraničují Skalisté hory a na východě povodí řeky Mississippi. Jejich středem prochází 100 ° západní délky – poledník. Území 10 států, jednotvárná krajina s prérijní vegetací, která byla od nepaměti domovem prapůvodních indiánských obyvatel. Na těchto územích dominoval kmen Siouxů. Jejich život byl neodmyslitelně spjat se zvířetem, jehož nekonečná stáda čítala až 12 milionů hlav. Prvním nepřirozeným nepřítelem se jim stal až člověk, novodobý osadník a predátor bez příčiny. Stavy tohoto pro indiány posvátného tvora se od poloviny 19. století snížily téměř o 99% z původních 70 milionů kusů. Pro bizony se stal osudným rok 1871, kdy byl kongresem schválen zákon povolující prakticky úplnou likvidaci těchto zvířat, jejichž využitelnost ze strany bílých osadníků byla ve srovnání s indiány pouze minimální. Roční a údajně i měsíční úbytek byl v některých oblastech i zhruba čtvrt milionu kusů volně žijícího dobytka. Za 20 let zbylo z 80 milionového stáda jen 542 kusů, zralých na vyhynutí. Až s rokem 1905 vstoupila do hry Společnost na záchranu bizona, která obratem zřídila několik rezervací. Jejich zásluhou a změnou celkového postoje širší veřejnosti dnes čítají bizoní stáda okolo 300 000 kusů.
Podobný osud čekal bohužel i původní indiánské obyvatelstvo, které sice nebylo loveno pro maso a kůže (humanisté prominou), ale jejich metlou se stal démon alkohol, ohnivá voda, která přišla stejně jako střelný prach a pušky s bílými osadníky. Pakliže bychom chtěli věnovat více prostoru indiánům a jejich způsobu života, nestačil by nám nejspíš prostor jednoho článku, a tak se zmíníme pouze o současném stavu. Dnes je na území USA zhruba 310 autonomních indiánských rezervací, které jsou plně pod samosprávou územních rad, bez většího dohledu a zásahů americké vlády. Z celkové plochy států zabírají 2,3% území s rozdílnou mírou pravomocí a vnitřních zákonů. Fenoménem se tak stala indiánská kasina, která mají do rezervací přitáhnout více turistů, tedy i financí, neboť i dnešní IN-indián potřebuje k plnohodnotnému životu kabelovku…
Pokračování příště.
Text: Jan Chaloupka
Foto: FreeFoto.com a Wikipedia Commons: J.Dykinga, Cassini83
Diskuze u článku (0) |
Vložit nový příspěvek