Víte, že? Rakousko: Solná komora
Výchozím bodem bude trojmezí Horních Rakous, Štýrska a právě Salcburska, jímž jsme nakonec pouze projížděli během návratu do Česka. Od alpské části Rakouska snad nelze čekat nic jiného, než úchvatné přírodní scenérie. A také záplavu všech odstínů zelené a modré. Ty by snad měly být dodatečně přidány na rakouskou vlajku, protože těmito barvami letní Alpy doslova září.
Na většině informačních letáků, automap či propagačních materiálů o Salzkammergutu, tedy Solné komoře, nacházíme častokráte jeden opakující se motiv kostelní věže, která se stejně jako přilehlá obec tísní na úzkém břehu na úbočí jedné z nemalých hor. Celou tuto mírně kýčovitou pohádkovou scenérii dotváří odraz v jezerní hladině, v němž se krom obce zrcadlí i okolní velehory. Pakliže jste tento obraz již někdy někde spatřili, vězte, že realita je možná ještě působivější. Onou obcí je Hallstatt, nad nímž se vypíná majestátní pohoří Dachsteinu. Hallstatt byl až do konce 19. století prakticky nepřístupnou obcí, podobně jako celá oblast Solné komory. Rakousko-uherské úřady nepovolovaly jakýkoliv pohyb obyvatel. Nikdo se bez zvláštního povolení nesměl přistěhovat, ani odstěhovat. Kdo se zde narodil, ten zde také většinou zemřel. Městečko Hallstatt bylo přístupné pouze lodí, přičemž první silnice ho spojila s okolní pevninou, resp. lázeňským městem Bad Ischl, až v roce 1890. Dnes je spolu se svým pozoruhodným okolím právem součástí světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO.
Solnohradsko je také zemí jezer. Je jich zde více jak 20 a těmi nejznámějšími jsou např. Attersee, Grundlsee, již zmiňované Hallstätter See, Mondsee, Traunsee a nelze zapomenout ani na Wolfgangsee. Hlavními řekami propojujícími region, jednotlivá města a některá jezera jsou Traun a Ischl.
Symbolem této části Rakouska se stala sůl, lépe řečeno její dolování. Již v keltských dobách se sůl těžila a později i vyvážela do všech koutů Evropy. Slovo komora v názvu oblasti však nesouvisí přímo s těžbou, ale s administrativním rozdělením tehdejší císařské finanční správy, tzv. komorou.
Archeologické vykopávky, čítající stovky a tisíce hrobů s kamennými, hliněnými a železnými artefakty, potvrdily přítomnost trvalého osídlení Hallštatska již v 7. století př. n. l., toto historicky významné období keltského osídlení pak dostalo i pojmenování podle místa nejzásadnějších nálezů, tedy doba halštatská, odpovídající zhruba nejstarší době železné.
Je zajímavé uvědomit si historické souvislosti, že totiž tehdy byla oblast na sever od Alp neprostupným temným pralesem, který obývaly polodivoké kmeny válečníků, vyznávající pohanská božstva. A v tutéž chvíli o necelých 1000 kilometrů jižněji ctihodní Římané volili své senátory.
Celá oblast je plná nádherných přírodních scenérií. V roce 1997 byla jižní část Solné komory v okolí Dachsteinu a Hallstatu zařazena na seznam Světového dědictví UNESCO.
Text: Jan Chaloupka
Foto: Wikipedia Commons: Ncsakany, Tigerente, F.G.Waldmuller, Eickedorfer
Diskuze u článku (0) |
Vložit nový příspěvek