Z Prahy k břehům Atlantiku III.
2. den (úterý) - Stále ve Francii
Ráno jsme sbalili stan, pojedli něco málo z domácích zásob a pokračovali v jízdě směr Španělsko. Už druhý den jsme si pochvalovali užitečnost navigace, která nás potěšila svojí funkcí „vyhnout se silnicím s mýtným“. Po včerejší zkušenosti, kdy jsme po několikakilometrové jízdě po dálnici zaplatili kolem 17 euro, došli k závěru, že bude o něco ekonomičtější se dálnicím vyhnout. Sice to znamenalo prodloužení cesty, na druhou stranu jsme alespoň více poznali tvář malebného francouzského venkova. A vskutku – projeli jsme kolem mnoha překrásných zahrad, luxusních malých zámečků, táhlých polí, kde jsme míjeli stáda pasoucích se krav a ovcí, a našemu zraku samozřejmě neuniklo ani mnoho vinic a viniček, kde pod žhnoucím červencovým sluncem zrála nová úroda budoucího lahodného vinného moku. Zkrátka jsme byli dokonale ukolébáni ospalou idylou jižní Francie. Dokonce se nám poštěstilo minout slavný Viaduc de Millau - nejvyšší most na světě, jež byl otevřen v prosinci 2004.
Takto jsme procestovali celý den, a čím více jsme se blížili k jihozápadní Francii a tím i Středozemnímu moři, tím více jsme pozorovali, jak se postupně měnila architektura, z převážně již zmíněných masivních kamenných stavení, na lehké a provzdušněné přímořské haciendy. Samozřejmě také slunce více žhnulo. Blížil se večer a opět bylo nutno hledat ubytování. Řekli jsme si, že pro tentokrát zkusíme najít nějaký malý zapadlý hostel s cenou odpovídající jeho zapadlosti. První nejbližší, na nějž nás upozornila naše navigace, nám svojí cenou sedmdesáti euro za noc za dvojlůžkový pokoj doslova vyrazil dech. Otočili jsme se kolem své osy a vrátili se zpět k autu. Když obyčejný hostel stál tolik, další volba ubytování byla jasná - kemp. S jeho hledáním to však bylo horší a po další hodině jízdy jsme narazili rovnou na dva, jejichž ceny nás opět donutily hledat jinou alternativu. Jenže tma se neúprosně blížila a únava po celodenní jízdě již také o sobě dávala znát. Rozhodli jsme se, že zkusíme štěstí v nedalekém Béziers, na francouzské poměry menšího města (necelých 70 tisíc obyvatel), které leží u dálnice A9, přibližně 50 kilometrů od Montpellier, správního střediska regionu Languedoc-Roussillon. Nakonec se nám podařilo narazit na motel Formula 1.
Po několikaminutovém vydušení na recepci, kdy jsme čekali, než recepční dokončí telefonát, jsme se dostali na pokoj a pochvalovali si dobré ubytování za slušné peníze (cca 45 euro pro dva i se snídaní). Pokud nemáte s touto sítí motelů zkušenosti, můžeme jen vřele doporučit, protože jsme je ještě několikrát vyhledali i ve Španělsku a vždy jsme byli spokojeni. Pokoje jsou sice malé a pouze s umyvadlem, ale vždy jsou vybaveny klimatizací a televizí. Záchody a sprchové kouty jsou společné, nicméně jsou vždy čisté a byli jsme spokojeni i s kvalitou snídaní, které se cenově pohybovaly kolem 3 euro na osobu. Pokud se o Formula 1 chcete dozvědět více či si dopředu rezervovat ubytování, zkuste http://www.hotelf1.com. S očekáváním, že příští den se už konečně budeme slunit ve Španělsku, jsme oba vyčerpáni ulehli.
Příště - Konečně Španělsko
Text: Maxim Kucer & Jakub Štantejský
Foto: Maxim Kucer & Jakub Štantejský, Vincent COURCELEAUD
Diskuze u článku (0) |
Vložit nový příspěvek