Z Prahy k břehům Atlantiku XXII.

21. den (neděle) – Cesta zpět do Prahy - den poslední

Naše dny na Pyrenejském poloostrově se pomalu, ale jistě chýlily ke konci. Naše peněženky značně zlehkly a tím pádem nám určily, kdy se máme vydat zpět na cestu do Prahy. Na poslední dlouhou cestu jsme si něco přispali, protože nás podle navigace čekala jízda dlouhá 1800 km, kterou jsme se rozhodli absolvovat nonstop. Tentokrát se nebudeme vyhýbat placeným dálničním úsekům, protože rozdíl v délce oproti neplaceným byl vskutku značný. V Boí nás ráno uvítalo celkem pěkné počasí, rozhodně lepší než včera, a naše kroky nejprve směřovaly do místního supermarketu, ve kterém jsme nakoupili nějaké zásoby. Nechtěli jsme se spoléhat pouze na pumpy, protože podobně jako u nás je v nich zboží mnohem dražší než v obyčejných obchodech.

Na začátku cesty jsme si ještě chvíli užívali atmosféru monumentálních Pyrenejí, až jsme se opět ocitli na francouzské dálnici. Zkusili jsme si na zpříjemnění jízdy pustit rádio, ale buď jsme měli smůlu anebo na každé frekvenci jsme naladili stanici, kde se pouze mluvilo. Každé tři až čtyři hodiny jsme se za volantem vystřídali a na benzínkách jsme občas podpořili naše organismy kafem, energetickým nápojem nebo sladkým pečivem, především v noci.

S chýlícím se večerem a pomalu se přibližujícím Německem, provoz slábl a nakonec jsme převážně potkávali kamiony s espézetkami různých států Evropy. V autě jsme seděli mlčky a sledovali nekonečné bílé silniční pruhy. Když jsme přijížděli do Německa, začínalo svítat a byli jsme rádi, že nás čeká už jen pár hodin cesty. Radost nám však uprostřed Německa zkazily neuvěřitelně dlouhé zácpy, ve kterých jsme prostáli snad věčnost. Naštěstí, posledních přibližně sto kilometrů před Českou republikou ,už byly silnice volnější a po pár hodinách jsme přijeli unavení, ale spokojení zpět domů, do Prahy.

U mýtných bran jsme během zpáteční cesty celkově nechali něco kolem 50 eur, daň za 130 kilometrovou rychlost. Celkem nás překvapil tachometr, který nám na konci naší výpravy ukazoval o 8000 kilometrů více a vzhledem k tomu, že jsme zvolili auto na naftu, nebyly výdaje za pohonné hmoty, při průměrné ceně 1,1 euro za litr, tak hrozné.

Jak se díváme na naši cestu na Pyrenejský poloostrov s odstupem času? Musíme konstatovat, že nám nechyběla notná dávka štěstí, protože jsme se vyhnuli jakýmkoliv problémům s autem, vždy jsme našli ubytování, ať to byl kemp nebo hostel, i když jsme se občas nevyhnuli chvílím nervového vypětí, nikdo nám nic neukradl a ve zdraví jsme vše přežili.

Když bychom měli doporučit některá konkrétní města, která jsme navštívili, tak jednoznačně se na první příčky řadí Granada – pro své jedinečné genius loci, Barcelona – pro skvělé turistické vyžití, Lisabon – pro skvělou atmosféru nejvíce připomínající Prahu a Córdoba – mix arabské a křesťanské kultury, který se prostě musí vidět. Ale na doporučování míst, kde by se člověk měl stavit, by toho bylo mnoho, nechybělo by ani Dalího muzeum ve Figueres a další a další, záleží na tom, co kdo konkrétně preferuje. Stejně tak, pokud budete mít možnost, nenechte si ujít výlet do hor Sierra Nevada, kde na vás čekají fantastické výhledy do krajiny a ani výstupy nejsou nijak extrémně náročné.

Naopak místo, které nás osobně vyloženě zklamalo, byl Gibraltar. Ten působil jako jedno velké chaotické nákupní centrum, těžící jedině ze své britské koloniální minulosti. Také Madrid poněkud zklamal naše očekávání, možná pro to, že svým způsobem je podobný Barceloně, avšak s mnohem větším množstvím lidí v ulicích.

Pokud se tedy rozhodnete trávit svojí dovolenou ve Španělsku nebo Portugalsku, doufáme, že si obě země užijete alespoň tak, jako my a že naše zážitky vás navnadí k návštěvě z některého z mnoha pěkných míst, jenž Pyrenejský poloostrov nabízí.

Text a foto: Maxim Kucer a Jakub Štantejský