Zakarpatská oblast, Koločava – po stopách zbojníka

Pokud jste si mysleli, že Nikola Šuhaj Loupežník je pouze smyšlená postava, pak vás musím vyvést z omylu. Tento muž (Mikola) se narodil v roce 1898 v Nižní Koločavě a během 1. světové války se stal vojenským zběhem. Kradl nejen bohatým, ale i chudým a šířil kolem sebe jen strach.

Kvůli krádežím, útěku z vězení, organizovaným přepadením a hlavně vraždám četníků se stal hledaným mužem číslo jedna a tehdejší četnický sbor se s ním hodně natrápil. Všem českým četnickým velitelstvím je proto přikázáno poslat na tři měsíce do Užhorodu posily. Celkem tedy přijíždí 100 nových četníků. Nakonec Mikolu a jeho bratra Juru však nedopadli četníci, ale zradili kamarádi. Ti je v lese opili a ubili sekyrami.

V té době ale už byla Mikolova žena Eržika těhotná. Jejich dcera Anna, která se tedy narodila až po otcově smrti, žila na Koločavě až do své smrti v roce 2006. Mikola i Eržika jsou pochováni na zdejším hřbitově, každý ale v jiné části.

Tato zbojnická etapa trvala rok a půl a dopadení obou bratrů se datuje do roku 1921.

Mezi nejnavštěvovanější místa v Koločavě patří právě četnická stanice – dnes penzion a restaurace, kde jsou vystavené dobové předměty. Většina jich je v češtině. Dalším místem, které určitě stojí za návštěvu, je Muzeum Ivana Olbrachta a skanzen lidové architektury Staré selo. Zde můžete vidět, jak kdysi vypadaly dřevěné domy, mlýn, židovská hospoda či krejčovská dílna.

Dřevěný řeckokatolický kostel sv. Ducha je typickou ukázkou zakarpatské architektury a hluboké víry zdejších obyvatel. Jak jinak si vysvětlit, že na Zakarpatí může být v hrozném stavu vše, jen kostely jsou vždy opravené a udržované? Za kostelem je zahrada, kde najdete hroby čtyř četníků, které zavraždil právě Nikola.

Na své si přijdou i milovníci turistiky. Díky českým dobrovolníkům vzniká každý rok nejen kolem Koločavy, ale i na celém Zakarpatí síť značených turistických tras. Z Koločavy se můžete na výšlap vydat po červené, zelené i modré značce (ta je trochu dál od vesnice).

Na Koločavu se dostanete i autobusy, které sem míří z Chustu a Mižhirje. Pohodlí však nečekejte, jste na Zakarpatí. Silnice plná výmolů a časté zastavování kvůli krávám vracejícím se z pastvy však dodávají této oblasti její typický kolorit.

GPS: 48°25'08.2"N 23°44'23.7"E

Text a foto: Michal Hejl