Mnichov

Historie

Bavorský korunní princ slíbil skutečně mnoho, když prohlásil: „Chci z Mnichova učinit město, které bude naší zemi dělat takovou čest, že nepozná Německo ten, kdo neuvidí Mnichov.“ Když pak jako král Ludvík I. začal v roce 1825 se stavbou Královského a Odeonského náměstí, Ludvíkovy ulice, Staré a Nové pinakotéky, Dvorany vojevůdců, Vítězné brány, Dvorany slávy a také s přestavbou rezidence a několika kostelů, proměnil svá slova v činy. Kromě toho přeložil v roce 1826 do Mnichova univerzitu v Landshutu a ještě se stihl věnovat své velké zálibě, krásným ženám.

Dnešní Mnichov září, jak se vzhledem k nablýskaným kupolím s oblibou tvrdí. Za svůj lesk však město nevděčí jen Ludvíkovi. Již v 17. století z něj totiž kurfiřti z rodu Wittelsbachů učinili místo plné barokní kultury. Díky znamenitým stavebním mistrům vyrostl barokní zázrak Nymphenburg a kostel sv. Kajetána byl postaven jako poděkování za narození korunního prince. Jako velice zdatní umělci sem nakonec rokokoví stavební mistři přinesli svá mistrovská díla, takže Mnichov je dnes se svým kostelem sv. Jana Nepomuckého, kostelem sv. Anny, s galerií předků, Reiche zimmer a Amalienburgem nepopiratelným klenotem a dokladem rokokového stavitelství. Zlatorudým skvostem je Cuvilliesovo divadlo, které dnes znovu září starým leskem.

Současnost

Mnichov je městem, v němž žije nejvíce nezadaných lidí v Německu a kde jsou pivní zahrádky tak veliké, že by se do nich vešlo malé městečko. Radost ze života je jedním z hlavních znaků Mnichova a zábava tou nejvyšší metou. Svůj podíl na atraktivitě města má i vhodná poloha na řece Isar, která se v délce 14 km vine Mnichovem a protéká i proslulou anglickou zahradou z 19. století, která je se svými 373 ha jednou z největších parkových ploch světa. Zahrada nabízí Mnichovanům různé možnosti trávení volného času, kromě sportovních aktivit zde lze navštívit i zajímavé drobné stavby, jako je například sluneční chrám Monopteros, čínská věž nebo japonský čajový pavilon.

K typickým znakům Mnichova patří rovněž potravinový trh, kde se nakupuje stejně dobře jako na kterémkoliv italském trhu, nebo dokonce ještě lépe. Stejně jako Schwabing, kde se s oblibou dříve setkávali umělci, přitahuje tato atraktivní část města svými krámky a hospůdkami nejen studenty, ale i vznešeně se tvářící vrstvy. V bavorském zemském hlavním městě se vše podstatné nachází těsně vedle sebe. Je velmi příjemné procházet se starobylým centrem města kolem novogotické radnice, obdivovat kostel Panny Marie se dvěma 99 m vysokými věžemi a uvnitř se nechat oslnit jeho pozdně gotickou nádherou. Z náměstí Marienplatz je to pak kousek ke kostelu sv. Kajetána, na nějž navazuje zahrada Hofgarten.

Mezi nádhernými mnichovskými ulicemi vyniká zváště Maxmiliánova třída. Mezi 50 mnichovskými muzei stojí za návštěvu zvláště stará Pinakotéka vystavující malířská a sochařská díla z 18. a 19. století. Zklamáni jistě nebudou ani milovníci divadla, neboť v Mnichově se nachází více scén než v kterémkoliv německém městě. V neposlední řadě je třeba zmínit i bavorskou kuchyni, jelikož i v tomto odvětví si bavorské hlavní město udržuje vysokou pozici. I když je ve městě velice oblíbená italská kuchyně, tak skutečným domovem všech mnichovanů je pivní zahrádka. U jednoduchých stolků ve stínu stromů si návštěvníci vychutnávají své pivo a pozorují dění okolo. V některých pivních zahrádkách je povoleno přinést si i vlastní svačinu, neboť tento zvyk má v Mnichově dlouholetou tradici. Tradice je neúprosným zákonem bavorského hlavního města. Stále zde ještě existují krejčí zhotovující kožené kalhoty s laclem, což je místní národní kroj. Je tu dvorní pivovar a koná se zde množství okrojovaných průvodů, při nichž Mnichované prezentují dechovku a dirndly. A v neposlední řadě sem celý svět přijíždí slavit velice oblíbený pivní Oktoberfest.

Text: Denisa Arvajová, Toulky světem

Foto: Wikimedia Commons, Gryffindor, č 2, č.3, Biso, X, Andreasdziewior, Heav84