Zajímavá místa

Publikováno: 13.2.2016

Při svém druhém studijním pobytu v Číně jsem už byla samozřejmě o něco málo chytřejší než při tom prvním. A vlastně i před tím prvním jsem si vyslechla mnoho rad od starších spolužáků. „Snaž se moc nepoužívat látkové kapesníky.“ „Hlavně nezapichuj hůlky do jídla.“

Publikováno: 6.2.2016

Když jsme se na letišti s B. zamysleli nad všemi předsudky, kterými se zaobírají naši čeští kamarádi, uvědomili jsme si, že ani ti čínští nejsou tak úplně bez zkreslených představ o naší kultuře.

Publikováno: 30.1.2016

A bylo to tady – den odjezdu pro nás i pro T. s P. Holky se pomalu chystaly jít k letadlu, zatímco já a B. jsme měli ještě pár chvil, než opět opustíme území Číny. Jak už to bývá, před očima nám běžely všechny – především ty hezké – zážitky, které se nám při ročním pobytu a následném cestování přihodily. A napadalo nás také, že teď už se i T. s P. budou potýkat s všudypřítomnými dotazy ohledně Číny.

Publikováno: 23.1.2016

Na závěr velké cesty, kterou jsme s T. a P. podnikli, jsme se rozhodli jít na dvě místa, na kterých jsme sice s B. už byli, ale která rozhodně stojí za prohlídku. Prvním z nich byl romantický Letní palác (čínsky I-che-jüan 颐和园), který jsme si díky zimní atmosféře pamatovali jako pohádkové místo, ale v létě na své pohádkovosti ztrácel. Tím druhým místem bylo Zakázané město, správněji čínsky Ku-kung, což doslova znamená „Starý palác“.

Publikováno: 16.1.2016

Hodiny zbývající holkám (a vlastně i nám) do odjezdu už se daly celkem pohodlně spočítat, ale přece jsme se rozhodli využít je, co to půjde, a i přes neuvěřitelné horko z Pekingu prozkoumat maximum.

Publikováno: 9.1.2016

Výlet na Velkou čínskou zeď jsme ve zdraví a s úžasnými zážitky měli za sebou a teď už nás kromě zábavy čekaly také přípravy na odjezd. Já a B. jsme měli plné ruce práce s balením. Ukázalo se, že sbalit rok života v Číně do jednoho kufru není záležitost na jedno odpoledne. Odvedla jsem proto T. a P. do jejich hostelu a ponechala je osudu.

Publikováno: 2.1.2016

Pokračovat z rozcestí směrem do kopce jsme zvládli na jedničku. Procházeli jsme místní vesničkou, někteří si nás prohlíželi, jiní tu očividně turisty potkávali, a tak nám jenom zamávali na pozdrav. Když jsme došli na další rozcestí, zeď už se před námi začínala rýsovat. A na křižovatce se pro změnu rýsoval malý obchůdek, který kupodivu ani nebyl předražený, takže jsme doplnili zásoby vody. A také cukru v podobě nanuků. Pokud existuje závislost na nanucích, v Číně jsem jí zaručeně trpěla.

Publikováno: 26.12.2015

Naše velké společné cestování se už blížilo do finiše. V ten moment to ovšem vypadalo, že cestovat budeme dalších pár týdnů – představte si skupinu čtyř otrhaných studentů, kterak sedí na obrubníku u cesty a čekají na autobus, který „by měl každou chvilku jet“.

Publikováno: 19.12.2015

Po několikatýdenním cestování nás čekal návrat do Pekingu. Byl to zvláštní pocit. Po půl roce stráveném v hlavním městě nám s B. tak trochu připadalo, že se vracíme „domů“. Z Li-ťiangu 丽江 jsme se vlakem dopravili do Kchun-mingu 昆明, hlavního města provincie Jün-nan 云南, kde jsme strávili ještě několik dní. Letenky jsme kupovali narychlo, protože jsme pořád čekali, že ještě zlevní, takže byl nakonec zázrak, že se nám je vůbec podařilo sehnat.

Publikováno: 12.12.2015

Z ticha chrámu skrytého v jedné z uliček Li-ťiangu jsme opět vykročili mezi davy turistů. Většinu z nich tvořili Číňané, kteří se radostně vrhali na veškeré pochutiny – hlohem v cukrové polevě počínaje a obrovskými opékanými kostmi konče.