Cyklovýlet: Deutsch Jahrndorf - Trojmezí

Mezi turisty k mimořádně navštěvovaným, ale zároveň neobvyklým a jedinečným místům rozhodně patří Trojmezí, což jsou vlastně hranice tří států protínajících se v jednom jediném bodě. Takových máme na Slovensku dohromady pět a k jednomu z nich jsme namířili i s našimi dvoukolovými oři. Postupně jsme se cyklostezkou z Petržalky přes Kittsee a Pamu dostali do obce Deutsch Jahrndorf, odkud následovala už jen přibližně 10 minut trvající rovinatá cesta k rozcestí. Zde jsme zastavili, abychom náhodou opět špatně neodbočili. Naštěstí už z dálky jsme viděli jakási sochařská díla, která naznačovala, že jdeme správně. a tak jsme z rozcestí pokračovali rovně a po pár metrech odbočili doleva. Asfaltová cesta se změnila na štěrkovou a po odbočení doleva na polní. Ani ne po dvou minutách jsme byli v cíli našeho výletu - na hranici tří států, konkrétně Slovenska,Rakouska a Maďarska.

Trojmezí - umění uprostřed hranic

Centrem tohoto místa byl kamenný trojúhelníkový stůl s lavicemi. na stole byly vyznačeny národní erby všech tří států. Okolí tvořily pozoruhodné plastiky domácích, ale i zahraničních umělců. Nechyběl ani hraniční kámen. Všechna tato díla zde byla postupně umisťována po pádu tzv. železné opony a dodnes zde vytvářejí zajímavou atmosféru. od Trojmezí vede i několik značených turistických tras, směřujících k Rusoveckému kanálu, do Čunova, nebo po stopách bývalé linie železné opony. Zaujala nás i naučná tabule informující o výskytu dropa vousatého. Chvilku jsme se tu ještě rozhlíželi, ale čas byl neúprosný, proto jsme se vydali dál.

Cesta do obce Rajka

Po polní cestě jsme se vrátili zpět na štěrkovou, která již byla na území Maďarska, a pokračovali po ní až do obce Rajka. Cesta z nás téměř "vytřásla duši" a v závěru prověřilo naši kondičku prudké stoupání přes dálnici. Naštěstí všechno jsme hravě zvládli a ocitli jsme se na okraji této maďarské obce. po chvilce jízdy mezi domy jsme i zde měli pocit, že obec je více slovenská, než maďarská, což nás velmi potěšilo, protože nikdo z nás neuměl maďarsky. v podstatě nebylo ani třeba. Postupně jsme se propracovali do středu obce, kde byl krásně upravený park, značená cyklotrasa, vojenský památník a lavičky. Zastavili jsme se zde, abychom snědli poslední zásoby jídla a nahlédli do bedekru. Co jsme se dozvěděli, si ale povíme až za týden.


Text a foto: Oskár Mažgút

Překlad: Stanislava Waniová