Indonésie XI.: Expedice 2011 – Cyklovýlet od jezera Batur do města Ubud
Další den jsem s Jarkou 2 a Marošem strávil na výletě na jízdních kolech. Bylo to super! Zbylí členové naší expedice se na to necítili. Příliš se necítila ani Jarka 2, ale nakonec souhlasila. Takže znovu přijel k hotelu mikrobus, nasedli jsme a opět se vydali křížem přes ostrov k jezeru Batur pod sopkou Batur. Náš řidič pocházel z jedné vesnice pod sopkami. Ale i když je na vesnici lépe, jak sám říkával, živil se turismem a bydlel ve městě. Také uměl něco slovensky. Jeho základní slovník jsme mu však doplnili o výraz "dobrá baba". Moc se mu líbil.
Poznávání Indonésie ze sedla kola
Nad jezerem Batur jsme si dali ještě snídaně a mikrobus nás odvezl na stanoviště kol, kde jsme si každý vybrali to "svoje", nastavili jsme ho a pomalu jsme vyrazili na 40 km dlouhý výlet do města Ubud. Kola nepředstavovala žádný technický zázrak, ale nevyskytl se na nich ani žádný problém. Nezvyklá byla jen obrácená poloha brzd, levou rukou se brzdilo zadní kolo, pravou přední. Šťastně jsme to ale přežili, nikdo přes přední kolo nepřeletěl. I s jízdními koly a přilbou jsme dostali i speciálního průvodce v uniformě. Zavedl nás za vesnici, do překvapivě obdělávaných polí s kávou, feferonkami a rajčaty, do polí chodníků a cestiček.
Žádná asfaltka tam ale nebyla, a tak jsme se vrátili na cestu. Zpočátku se ještě u cesty vyskytovala nezastavěná území, pak už ne. Šli jsme podél nekonečné vesnice přerušované dílnami, v nichž se vyráběly hlavně sošky do domácích chrámů. Takových dílen bylo v jednom úseku v řadě za sebou možná třicet. Ve všech byli lidé, klepali do kamene a opracováli ho. Když nás uviděli, přerušili práci, zvedli hlavy, usmáli se, zamávali a zakřičeli: "Hello, where are you from? What 'your name?" (Ahoj, odkud jste? Jak se jmenujete?) - "We are from Slovakia, from Europe," (Jsme ze Slovenska, z Evropy!) odpověděli jsme a oni znovu zamávali. Cítil jsem se trochu jako když jsem ještě jako malý chlapec stával v prvomájových průvodech, kolem jezdily alegorické vozy a my jsme jim mávali. Jenže tady to bylo naopak, alegorické vozy byly po okraji a místní mávali nám. Během jízdy jsem to filmoval do foťáku a byl jsem tak nadšený, že jsem si ani nevšiml protijedoucího skútru. Samozřejmě jel v protisměru, tedy vlevo. Podařilo se mi ho v poslední chvíli obejít, avšak to, po čem jsem pak jel, už cesta nebyla.
Prohlídka skromného příbytku hinduistické rodiny
Později nás průvodce zavedl i na prohlídku domu jedné rodiny u cesty. Byla to hinduistická klasika, plot s bránou bez dveří, domeček kuchyně, domeček dětí, domek rodičů a altán na oslavy. A za dalším plotem s bránou bez dveří rodinný oltář. Kuchyně neměla okna ani komín, sporák tvořily dva na zemi u sebe stojící kameny, uvnitř bylo několik hrnců černých od kouře. Domeček dětí byl vybaven dvěma matracemi ležícími na zemi vedle sebe a dvěma skříňkami. Nechyběl ale barevný televizor. Do domu rodičů jsme raději ani nešli. Vzadu za domky byla vybetonovaná nádrž plná vody a u ní chovali prasátko. Musím se přiznat, že podobnou chudobu je u nás možné vidět asi jen v romských osadách, všichni byli ale čistě a dobře oblečení, milí a zřejmě spokojení. Dcera mohla mít asi třináct let a tvář měla jako z módního magazínu, vyfotil jsem si ji. Maroš měl bonbony, a tak byl s dětmi ihned kamarád. Na závěr návštěvy dal náš průvodce domácím odměnu za to, že jsme se mohli podívat dovnitř.
Celá cesta byla velmi příjemná, dýchali jsme vzduch okolní krajiny, cítili její vůni, usmívali se na lidi a oni na nás. Prošli jsme kolem rýžových polí, domů, chrámů, viděli jsme stadion zakázaných kohoutích zápasů, viděli jsme sušit rýži na cestě, viděli jsme lidi obdělávat rýžová pole. Všude bylo plno lidí a hlavně dětí, všude vládly úsměvy, práce a dobrá nálada.
Příjezd do města Ubud a skvělý oběd
Výlet jsme ukončili v Ubudu, v krásné restauraci plné květů a svěžího vánku jsme si dali tradičně výborný oběd a rozloučili jsme se s průvodcem. Dohodli jsme se s ním, že příště pro nás udělá speciální výlet - opačným směrem - a vrátili jsme se do hotelu.
Text a foto: Stanislav Lupták
Překlad: Stanislava Waniová
Diskuze u článku (0) |