Přeexponované fotografie a základy práce s filtry
Letní dny sou bezesporu nejhorším obdobím pro fotografy. Slunce v nadhlavníku, prakticky žádné pořádné stíny, modrá obloha se ve finále jeví stejně jako bílá a ostré kontrastní světlo vytváří tolik přepálených míst, že dodatečná korekce snad ani nemá cenu. Pakliže nastavíme krátkou dobu expozice (1/800-1/2000) např. v místě, kde slunce vytváří světlé mapy přes koruny stromů, bude výsledný snímek podexponovaný a přesvětlená místa sice ztmavnou, ale nepoužitelné bude následně jejich okolí. Vznikne tak nečitelná fotografie s ostrými rozdíly mezi převažující tmavou, tedy podexponovanou plochou a ostrůvky bílé či jinak světlá místa. Pravým opakem je použití dlouhé nebo spíš delší doby expozice, kterou jinak využíváme spíš v podvečerních scenériích, kdy intenzita okolního světla již není taková jako během dopoledního focení. Doba expozice a clony tak nastavíme na hodnoty v rozmezí 1/40-1/400, k tomu odpovídající clonové číslo, které bude samozřejmě vyšší (10-22), to aby se nám zredukovalo světlo působící na čip fotoaparátu. Po pár snímcích nejspíš dojdeme k podobnému závěru jako v případě krátké expozice, tj. že snímky jsou nepoužitelné. Proč? Čip digitálního fotoaparátu sice působí částečně i jako expozimetr a podle toho nastavuje ideální hodnoty a to i přes povely fotografa. Pří delším expozičním čase se k přepáleným místům přidá i nehezky přesvětlený zbytek fotky. Místa, kam dopadá sluneční svit tak budou doslova na snímku vypálená, bílá a bez kontury. Šance na jejich záchranu sice existuje, ale výsledný dojem nebude zrovna uspokojující. Co z toho vyplývá? Že horké letní dny, kdy slunce praží prostě nejsou pro fotografy, ti si musí počkat na měkké podzimní světlo, či si v létě přivstat a vyrazit třeba k vodě, kde se ještě převaluje romantický mlžný opar. Samozřejmě ani letní večery nejsou k zahození, ale podzim je podzim.
Asi jediným řešením, jak pořídit slušnou letní-odpolední fotografii za hezkého dne je: A – fotografovat v místě a takový motiv, který není vystaven přirozeným kontrastům, stínům atd. Pak je naděje, že se tomuto homogennímu prostředí přizpůsobí i Váš digitál. Druhou a poněkud odbornější možností je investice do fotografických filtrů, kterými osadíte objektiv své zrcadlovky. Základem by měl být polarizační filtr. Ten má schopnost jaksi světelné paprsky, velmi lidově řečeno, ztenčit, čímž do objektivu a optiky nedopadá světlo v takové intenzitě. Léto láká zejména ke krajinářské fotografii, ale jak již bylo řečeno, převážná část modré slunné letní oblohy je ve výsledku na snímku bílá a to rozhodně není naším záměrem. Polarizační filtr tak umí zmírnit ostré letní světlo a přidat tak snímku na reálnosti už jenom tím, že modrá obloha bude skutečně modrá. Zároveň dochází ke zmírnění intenzity mlžného oparu na horizontu, který zase omezuje viditelnost. Existují v zásadě dva druhy polarizačních filtrů, lineární a cirkulární. Lineární folie je obsažena v každém pol. filtru a má na starost onu redukci paprsků. Cirkulární vrstva je pak u druhého typu přidávána, aby nedocházelo k situaci, že lineárně polarizované světlo způsobí potíže automatickému zaostřování a vyhodnocování expozice, což je častým jevem po nasazení foto filtrů. Nejžádanějším efektem tedy je ztmavení modré oblohy a následné vyniknutí mraků, ale i to má své limity. I práce s filtrem má svá pravidla, která je dobrá znát před tím, než do této ne zrovna levné záležitosti budeme investovat. Ideálním a téměř jediným možným způsobem, jak požadovanému efektu dosáhnout, je fotografování kolmo ke slunci, tedy tak, že na nás dopadá ze strany. Fotíme li v protisvětle, čelem ke slunci, nebo naopak k němu zády, žádný výsledek se nedostaví. Při focení se širokoúhlým objektivem nastává někdy i jev, kdy je půlka snímku resp.oblohy nepřirozeně tmavá s postupným přechodem do bílé či světle modré. Ani to jistě čerstvého majitele kulatého sklíčka nepotěší. Neberte to prosím jako výčet negativ, ale pouze jako možná rizika spojená s tímto dozajista šikovným doplňkem. Je třeba počítat i s počátečními neshodami filtru a automatiky fotoaparátu, která na výraznější redukci světla reaguje změnou adekvátní délky expozice. Výsledkem je třeba dobře zhodnotit a podle toho si v manuálním či poloautomatickém režimu nastavení přizpůsobit. Když je snímek příliš tmavý, prodlužovat krok po kroku rychlost závěrky a najít tak optimum, stejně tak v případě, kdy je snímek přesvícen. Další výbornou vlastností polarizačního filtru je schopnost redukce odlesků, neboli reflexů. V některých případech dochází i k naprostému odstranění všeho, co se leskne. Touto technologií již mnohá léta disponuje známý výrobce optiky Polaroid, jehož výrobky a zejména brýle jsou hojně využívány v profesích a sportech, kde je nutná dokonalá viditelnost a nezkreslenost terénu. Často jsou tak vidět tyto polarizační brýle u rybářů a profesionálních řidičů, kterým by mihotavé odlesky od hladiny resp.silnice ubíraly na koncentraci a kvalitě vidění, tedy unávě celého zraku. Bez některých filtrů se tedy objedeme a je možné je nahradit dodatečně na PC, funkci a výsledky práce s polarizačním sklem však nahraditelné nejsou a je tedy potřeba do tohoto křehkého příslušenství investovat, pakliže chcete mít své snímky ještě o něco zajímavější. Pakliže se rozhodnete pro koupi, je potřeba znát přesnou velikost Vašeho obejktivu, co se týče průměru samozřejmě. Zároveň se otevírá závažná otázka pro majitele více objektivů s rozdílnou šířkou průměru závitu, ale dnes již lze bez větších problémů sehnat filtrační sklíčka s redukcí pro ruzné velikosti, což není o tolik větší investice, než kupovat několik různě velkých filtrů na každý objektiv zvlášť. Další zradou by mohlo být použití krátkých-širokoúhlých objektivů (15mm apod.) v kombinaci s více jak jedním filtrem. Tím vznikají v rozích fotky černé okraje, které je sice možné dodatečně oříznout, ale tím získáme neširokoúhlý snímek, který jsme původně pořídit nechtěli. Dále se můžeme setkat s nepříjemnými odlesky (prasátky) na finálním snímku a to zejména když fotíme v ostrém protisvětle. Každopádně jsou UV a polarizační fitry dobrou mechanickou ochranou před nenávratným poškozením vnějšího skla objektivu
Text a foto: Jan Chaloupka
Diskuze u článku (0) |
Vložit nový příspěvek