ČR, Praha, Dolní Chabry: mysteria kostela Stětí Jana Křtitele - VIDEO

Tři starší kostely, rotunda a dlaždice

Poprask kolem svého bytí tenhle malý kostelík z 12. století vyvolal mnohokrát. Naposled se lavina zájmu o něj strhla v 70. letech minulého století, kdy před jeho nutnou rekonstrukcí archeologové odhalili mnohá tajemství. Pod podlahou kostela se totiž ukrývaly základy tří starších sakrálních staveb. Jedna z nich byla rotunda neobvyklých rozměrů. Průměr lodi 12,8 metrů by řadil tuto stavbu na pomyslné druhé místo za svatovítskou kapli na Pražském hradě. Rotunda byla navíc vydlážděna dlaždicemi s různými motivy – od přírodních po biblické.

Nikdo takový objev ve venkovském kostelíku nečekal, tím spíš, že charakter zbytků první stavby spolehlivě ukazuje na 10. století a nepřímo i na fakt, že v té době nebyly Dolní Chabry nějakou bezvýznamnou vískou, ale spíš naopak na to, že už tehdy měly své výsadní postavení.  

Jenže jsou to jen spekulace, do kterých se archeologům moc nechce, pokud nedrží v ruce nálezy, které by tyto dohady potvrzovaly.

Odrytí základů starších kostelů ale nebylo jedinou záhadou Dolních Chaber. Také náhodný objev románským maleb na zdech, ale hlavně v apsidě kostela, často srovnávaných s freskami v bazilice svatého Jiří na Pražském hradě, vyvolalo ve světě historiků umění hotový poprask.

Tajemný nápis a příběh chaberských zvonů

Taky tajemný nápis na vnějšku kostela dal badatelům zabrat. Léta nemohli rozluštit, co je tam gotickým písmem psáno. V duchu si přáli, aby to bylo něco, prostřednictvím čeho by našli odpověď na mnohé své nezodpovězené otázky. Dočkali se rozluštění, jejich přání se ale nesplnilo. Na nárožním kameni je psáno: „Když se nemodlí srdce, pak se jazyk namáhá zbytečně.“ Nápis lze podle typu písma datovat do 15. století.  

V bezprostřední blízkosti kostela stojí dřevěná podezděná zvonice se dvěma zvony. Prostor je tam ale pro tři. Menší zvon je z roku 1843 na plášti s reliéfem Jana Křtitele, větší zvon je z roku 1870. Tehdy muselo být původní dílo významného zvonaře Antonína Josefa Schonfedta z roku 1695 přelito, zřejmě proto, že zvon pukl. Současná podoba zvonu, práce jedné z mála zvonařek Anny Bellmannové, je popsána červenou – válečnou barvou. „C/ DOLNÍ CHABRY/PRAHA VENKOV/PRAHA ZÁDUŠ“. Písmeno C odpovídá kategorii památek historicky hodnotných.

Ve válečných dobách se zvony sundávaly, aby mohly být přetaveny v cokoliv pro boj důležitějšího. Když si pro chaberské zvony roku 1917 poprvé Němci přišli, vzali omylem jen malý umíráček z věže kostela a dva ve zvonici štastnou náhodou zůstaly viset na svém místě. Druhá světová válka už byla bohužel důslednější, roku 1942 byly zvony sňaty a odvezeny. Další, už téměř nepochopitelná náhoda, ale vedla k tomu, že se oba chaberské zvony po válce našly na pražské Štvanici a k radosti všech byly znovu umístěny na své původní místo.

Text/foto: Klára Svobodová