ČR: Praha - pražské mosty II. - Palackého most

Most Palackého spojuje Smíchov s Novým Městem, je určen pro automobilovou a tramvajovou dopravu, ale také pro pěší. Je pátým mostem přes Vltavu po proudu řeky, nachází se mezi vyšehradským železničním mostem z roku 1871 a Jiráskovým mostem z roku 1933.  Byl postaven z důvodu rozvoje průmyslového Smíchova jako pokračovaní Plzeňské ulice v letech 1876-1878 podle projektu inženýra J. Reitera a architekta B. Münzbergra (autora Průmyslového paláce na Výstavišti) německou firmou z Vídně Bratří Kleinové, Schmolla a Gärtner.  Původně se most jmenoval „Kamenný most z Prahy na Smíchov“, brzy dostal název podle českého buditele F. Palackého, pouze v letech německé okupace se jmenoval Mozartův most. Most Palackého spojuje Palackého náměstí s Rašínovým nábřežím a okrajem Podskalí se Smíchovem a Radlicemi (ul. Lidická a Plzeňská). Palackého náměstí se nachází v historické části Prahy 2 zvané staré Podskalí, které začalo vznikat po povodních v roce 1845. V místech, která zaplavila Vltava, byl uměle navýšen terén a vybudovány pevné kamenné zdi, které měly ochránit obyvatele Prahy před ničivým živlem. Takto vzniklé nové náměstí bylo pojmenováno po F. Palackém.

Most Palackého je postaven v novorenesančním slohu, jeho délka je 228,8 m a šířka 13,9 m. Původně byl most podstatně užší – 7,74 m, ve své době byl sice nejširším pražským mostem, ale hned na začátku bylo jasné, že tato šířka není dostatečná, takže v letech 1950-51 byl na obou koncích rozšířen. Most je rozdělen na sedm segmentových kleneb v rozpětí od 27,2 – 32 m, provedených ze žulových kvádrů. Původně klenby byly z modré žuly, průčelí z červeného pískovce a kuželky zábradlí z bílého mramoru – barvy trikolóry. 

Na vstupech byl most vyzdoben pískovcovými sousošími od Josefa Václava Myslbeka, znázorňujícími náměty z české mytologie - Záboj a Slavoj, Lumír a píseň, Ctirad a Šárka a Přemysl a Libuše. Během války v roce 1945 při náletech byly sochy silně poškozeny a po jejich obnovení byly přemístěny na Vyšehrad. Byly odstraněné také mostecké věže, kde se vybíralo mýtné, a zůstala jenom erbovní výzdoba. Na vrcholech kleneb se nachází 14 erbů měst, ležících na Vltavě a Labi, od sochaře B. Schnircha: Rožmberka nad Vltavou, Českého Krumlova, Českých Budějovic, Týna nad Vltavou, Zbraslavi, Vyšehradu, Smíchova, Mělníka, Roudnice, Litoměřic, Ústí nad Labem a Děčína.

Při výstavbě mostu byly poprvé v Praze použity kesony pro založení pilířů. Kesony jsou železné skříně o stejném půdorysu, jaký má mít mostní pilíř. Tlak vzduchu v kesonu je stejný jako ve vodě a proto v něm lze se pohybovat bez speciálního skafandru, což umožňuje zrychlení prací. Keson zvolna (cca 24 cm za den) klesá vlastní vahou do stavební jámy, a když je v náležité hloubce nebo podloží, vyplňuje se betonem a stává se z něj nosná část pilíře. Každý keson vážil cca 53 tun.

Původně byla na mostě zprovozněna trať koňské dráhy a později, od roku 1900, zde začaly jezdit tramvaje a osobní automobily jezdily pouze po jedné straně a v jednom směru.  V letech 1950-1951 byla mostovka rozšířena a původní kamenné konzole byly nahrazeny železobetonovými. Zachována zůstala jen kuželová balustráda s kamennými překlady.

Přes most Palackého se kdysi prošel také Albert Einstein, protože v letech 1911-1912 bydlel v nedaleké Lesnické ulici, kde byla odhalena pamětní deska k 100. výročí jeho narození.

Text/foto: Maxim Kucer