ČR, Praha: Trmalova vila – dílo architekta Kotěry - VIDEO

Pro většinu lidí zůstává jméno Františka Trmala téměř neznámé. V dobách, kdy ale tehdejší zemský školní inspektor pracoval, ho znali snad všichni. Vzdělání mělo v té době jinou váhu, stejně tak i lidé, kteří se školstvím zabývali. Trmal začínal jako kantor ve školách v Nymburce. Měl nadání a taky kliku, že si ho oblíbili na důležitých místech. Když ho povýšili, přestěhoval se i se svou rodinou blíž ku Praze, do Strašnic. Strašnice se k Praze připojily až roku 1922, takže v časech, kdy se tam Trmal stěhoval, to byla vesnice, i se železniční přípojkou a vizí jakéhosi pražského předměstí. Kolem místa Trmalovy vily tou dobou vznikala nová zahradní čtvrť.

Venkov v pražských Strašnicích

Trmalovu vilu Kotěra vystavěl coby venkovské sídlo. Z každé světové strany se dá vidět jinak – jednou jako alpská bouda, jednou jako anglický dům a dvakrát tak či onak. Ze všech vil, které Kotěra postavil nebo jen navrhl, je ta ve Strašnicích nejmenší, ale zároveň nejrustikálnější. Ve staré strašnické zástavbě působí výjimečně, přehlédnout se skutečně nedá už díky neobvyklému barevnému ladění ornamentů, které ji zdobí jak zvenku, tak zevnitř.

Trochu „mrazíkovsky“ působí tohle obydlí. Vila nebo chalupa? Přesně takové spojení Kotěra plánoval. Venkovské sídlo se všemi prvky viktoriánské venkovské architektury. Typický rodinný domek, kam se všichni členové domácnosti vešli jen stěží, tahle vila tedy rozhodně není. Kotěra počítal s reprezentativními prostory, salonkem a pracovnou, které umístil do přízemí. Dole, hned vedle vchodu, bývala také kuchyň s malým prostorem pro hospodyni. Dnes takhle místnost slouží jako prodejna knih.

Kotěrova důmyslnost v každém centimentru

Soukromí a práce je přísně odděleno schodišťovou halou. Dřevěné schody, vyřezávané zábradlí, venkovské ornamenty a nad tím vším lustr, který ale původně nebyl součástí haly tohoto domu. I secesně tepaný lustr je dílem Jana Kotěry, stejně jako nábytek dole v pracovně nebo nahoře v ložnici, jediné místnosti v horním patře určené k prohlídkám. Nábytek, jímž je vybavena, patří do tzv. bílého období Kotěrovy nábytkářské tvorby.

Zajímavostí je pak oblek, který visí na dveřích. Spolu s botami je typickým představitelem Kotěrovy módy. Ovšem je to jen replika vytvořená na zakázku podle fotografie slavného architekta, která je vystavena na nočním stolku. Bílý nábytek vystaven v Trmalově vile pochází ze série Kotěrových prací pro statkáře Matyáše, majitele textilky v Dobrušce, ale hlavně jeho přítele.

Z ložnice se vchází na prostornou terasu, která má důmyslně vyřešen každý centimetr prostoru. Na štítu nad ní je napsáno: „Pravdu sobě huďme, dobří spolu buďme“. Na východním štítu je další nápis, podstatně známější: „Hosta chlebem, solí, nezdvořáka holí.“ O nápisy na Kotěrových projetkech se staral John Ruskin, zakladatel hnutí Art and Crafts.

Z terasy jsou, i když pod sněhem, patrné cestičky vedoucí zahradou. Také ta je podobně jako dům rozdělena do několika zón. Terasa nabízí pohled do zóny reprezentativní. Z přízemí se tam kdysi vcházelo hlubokou verandou, která byla později zazděna a přeměněna na zimní zahradu. Altán patří do zóny relaxační a chlívek s kůlnou sloužil jako technické zázemí zahrady.

Kdo vlastně byl Jan Kotěra?

Příběh inspektora Františka Trmala daleko předčilo dílo architekta jeho domu, respektive vily, Jana Kotěry – věrného přítele stavitele Slovince Josipa Plečnika. To Kotěra, neoblomně přesvědčen o jeho nadání, mu pootevřel dveře k úspěšné tvorbě v Čechách. Už ve 27 letech se Kotěra stal profesorem na Umělecko – průmyslové škole a díky svému mládí se dostával do neustálých konfliktů s ostatními kolegy. Své žáky vychovával v individualitách, nenutil jim své nápady, ale naopak jejich fantazii nechával volně proudit. Jedním z jeho studentů byl i Josef Gočár.

Text/foto/video: Klára Svobodová