ČR: Zámek Ctěnice - budoucnost? Nejistá - VIDEO
Vzestup… a pád?
Před čtyřmi lety se nově opravený zámek s velkou pompou otevřel veřejnosti. Město zaplatilo 250 milionů korun, aby chátrající objekt postavilo na nohy. Další desítky milionů přišly z unijních fondů. V porovnání s tím, co do obnovy "vrazila" Praha, to spíš ale byly drobné. Teď je rok 2012 a osud zámku stále nejistý. Koncem září loňského roku totiž většina lidí, rozhodnutím Pražské informační služby, která zámecký areál spravuje, dostala výpověď. Zavřela se kavárna i restaurace a do zámecké zahrady smí člověk jen na vlastní nebezpečí. Kočáry, které byly chloubou ctěnického zámku, se rozprodaly. Většina z nich skončila v Kladrubech. Město rázný krok zdůvodnilo tím, že si nájemci na sebe nedokázali vydělat.
Kdo Ctěnice zná, ví, kolik tohle místo mělo fanoušků. Když bylo jen trochu hezké počasí, na zahrádce místní resturace bývalo plno. V zámecké zahradě se oddávalo a ženilo jak na běžícím páse a taky hotelová restaurace a kavárna většinou šlapaly na plné obrátky. Jen obsluha byla někdy trochu línější. Těžko ale přičítat krach celého projektu několika pomalým číšníkům.
Mikrosvět ctěnické jízdárny
Teď je ctěnický areál synonymem jediného živého organismu a tím je Jezdecká společnost Ctěnice. Koně a lidé kolem nich tvoří zvláštní mikrosvět, který dokáže fungovat nezávisle na zbytku světa i jakýchkoliv rozhodnutí vyšší moci. Aspoň se to tak může zdát. Faktem ale zůstává, že všichni, kteří se motají kolem ctěnických koní, mají z dění posledních měsíců trochu stažený žaludek.
Lidé teď místo na oběd nebo na kafe do zámecké restaurace chodí do stáje pozdravit koníky. Mnohem víc než náhodných návštěvníků je ale těch, kteří tam chodí pravidelně a pro něž se koně stali smyslem života nebo alespoň jeho významnou částí. Život s koňmi utíká rychleji než rychle. Nedává člověku moc prostoru k oddechu.
Kůň je prostě zvíře, které si vás dokáže omotat okolo prstu pouhým mrknutím oka. A pokud je váš cit ke koním silnější než vy, máte na celý život o zábavu postaráno. Zvlášť tam, kde se do citu mezi člověkem a koněm přimíchají i city k lidem okolo nich. Takové místo se pak opouští jen s těžkým srdcem. A takovým místem Jezdecká společnost Ctěnice je. Bezesporu.
Historie - neměnná
Ale zpátky k zámeckému areálu, kde se dá s jistotou mluvit snad jen o historii, protože přítomnost je pomíjivá, a o budoucnosti můžeme jen spekulovat. První zmínka o jakési tvrzi v obci Ctěnice, která ještě pár staletí snila o tom, že se stane součástí Prahy, se objevuje v dokumentech z roku 1372. Vinoř, kam zámek Ctěnice spadá od roku 1950, se stala součástí hlavního města až roku 1974.
Ale rozepisovat se o dějinách a rodech ctěnického zámku by byla nuda a tak zmíníme jen pár mezníků novodobé historie. Celkem zásadní vliv na kondici všech budov areálu měl rok 1950, který s sebou přinesl znárodnění. Všichni se sice měli jednotně dobře, kromě právě takových objektů jakým byly Ctěnice. Fakt, že když je majetek ničí a všech, se ukázal jako nefunkční, a záchranné mechanismy se zpravidla spouštěly až když někomu, s trochou nadsázky, padala na hlavu střecha. V takových chvílích dostávaly podobné zámecké budovy nálepku „v havarijním stavu“, a prozaicky řečeno, tak nějak kolem dvanácté se v soudruzích hnulo svědomí a v plánu pětiletky dostaly i Ctěnice své místo.
V těch dobách frekventované heslo „v jednotě je síla“, by přesně v takových situacích krásně nahradilo heslo: „Když je něco ničí, tak se to ničí, až to spadne,“ ale o tom se na sjezdech tenkrát asi nejednalo.
Dalším takovým zlomovým okamžikem bylo rozhodnutí, že ctěnický areál bude spravovat Pražská informační služba. To bylo roku 1995. Pak se skutečně pohnuly ledy a přišla už zmiňovaná nákladná rekonstrukce, která vrátila Ctěnicím život.
A dnes? Každý, kdo má tohle místo rád, ze srdce by si přál, aby bylo znovu otevřené lidem. Lidem takovým, kteří se neschovávají za politické strany, těm, kteří si dovedou vážit věcí, které tu kdosi vybudoval dávno před nimi. A v neposlední řadě těm, kteří milují koně. Ti totiž do Ctěnic neodmyslitelně patří.
Text/foto/video: Klára Svobodová
Diskuze u článku (0) |
Vložit nový příspěvek