Královské Vinohrady I. - vznik

Nakouknutí do historie Vinohrad

Je až neuvěřitelné, když se člověk dozví, že na území dnešních Královských Vinohrad se kdysi rozkládal hluboký les. Ten však byl s rostoucí pražskou populací postupně mýcen. V období 12. – 13. století již byla Praha z velké části odlesněna a v oblasti dnešních Vinohrad, Žižkova, Nuslí a Vršovic se vinuly rozlehlé louky, které však byly neosídlené. Karel IV. během své vlády nařídil, aby prostory za hradbami Nového Města byl osázeny vinnou révou a jejich vlastníci byli na 12 let osvobozeni od daní. Karel IV. dokonce vydal takovéto nařízení: „Kdož by na vinicích jakoukoliv škodu buď malou, buď velkou jitím, jetí na koni, provážením cest neb jakkoliv způsobil, budiž potrestán; stala-li by se škoda ve dne a byl-li by přistižen měl viník ztratiti pravou ruku, leda že by se vykoupil dvaceti kopami. Ostatní pak jeho majetek měl se dostati perkmistrovi (úředník volený staroměstskými konšely, který vykonával soudní moc nad spory mezi vinaři a nad škůdci vinic, vyznačoval území vhodné k zakládání vinic, uzavíral všechny potřebné smlouvy atp.). Přihodilo-li by se pak, že by takový zločinec, jeden a nebo jich více, kteříž by škodili při takovém škození zabit byl, tehdy ten, kdož jej zabil, jest nic víc nepropadl, než dva haléře, kteréž na téhož zabitého tělo položiti má“.

S třicetiletou válkou (1618-1648) přišel definitivní konec vinic, majitelé přišli o svoji půdu a někteří byli popraveni. Vinice chátraly a na začátku 18. století se jejich rozloha zmenšila o tři čtvrtiny, viniční domy začaly být nahrazovány letohrádky, které fungovaly například také jako zájezdní hostince. Jako obec, Vinohrady, vznikly guberniálním nařízením ze dne 13. června 1849, kdy byly spojeny s usedlostmi Slepou, Žitnou, Koňskou, Horskou a Poříčskou bránou a od roku 1867 dostala nová rostoucí obec název Královská Vinohradská obec. V roce 1879 byly povýšeny na město. V té době je obývalo již necelých 15 tisíc obyvatel, měly 343 domů, 29 ulic, tři náměstí a jednu silnici. Nové město potřebovalo i svojí radnici, tu navrhli architekti Ignác Ullmann s Antonín V. Barvitius - dokončena byla roku 1878.

Obyvatelé Vinohrad si také zakládali na svém češství. Když bylo ve vnitřní Praze, ale i na předměstích, módou mít dvojjazyčné názvy ulic (tedy česky a německy), Vinohradští měli vlastenecky české názvy. Ve Vinohradech se začalo čile stavět, musela se vyvážet zemina, aby se alespoň částečně vyrovnaly výškové rozdíly a ulice měly pouze mírné stoupání.  Ulice byly budovány širší a budovy nejvíce čtyřpatrové, aby se zabránilo příliš velkému zalidnění a zároveň nebyl omezen přístup světla a proudění vzduchu do bytů. Stavba ulic byla nákladná a většinou byly bez osvětlení a dlažby. Sice byly chodníky pro pěší, ale aby se člověk dostal na druhou stranu, musel, zejména po dešti, projít přes mnoho bláta, které se však drželo i když nepršelo.

Vinohradské památky a dominanty

Vodárna

Královské Vinohrady byly zásobovány dováženou vodou, která se lila do objemných dřevěných nádrží a co se týče pitné vody, ta byla dostupná ve veřejných a soukromých studnách, ovšem bylo ji málo. Nejprve byla vybudována Vinohradská vodárna v Podolí, do provozu uvedena 1882, a v roce 1891 byla postavena vodárna v Korunní ulici. Právě vodárna v Korunní, jež vznikla podle návrhu Antonína Turka, se stala městskou dominantou. Má sedm podlaží a nahoře terasu, která sloužila jako rozhledna. Roku 1962 byla vyřazena z provozu.

Příště budeme pokračovat vinohradskými památkami a dominantami.

Text: Maxim Kucer

Foto: Maxim Kucer