Expedice Annapurna 2012 III.: Pokus o přespání na Lhotce a následný sestup
Jak již víte z předchozích smsek a z webu, tak mě chytly záda a můj postup do C II byl pomalejší než na poprvé. To je ten příběh, jak mi Radek málem volal vrtulník. Hned večer ho přes sestřičku a smsku maminka zprdla, že se o mě málo stará a dramatizuje do médií…či tak nějak podobně.
To však musím vyvrátit. On mě učí vše, co by měl dobrý „horosyn“ znát a umět. Bere mě do kaváren, hospod (to však bral i trekaře v Káthmandu), učí mě dýchat, čůrat, rychle chodit, …vařit
No, ale resume
No musím uznat, že neznám nikoho (a to nejsem žádnej prvolezec), kdo je na tak nadřenej a ještě mu skoro vůbec nevadí výška. Není u nás mnoho takých. Tedy já jsem aspoň nepotkal. Maximálně třeba Mára H.? Nejdřív jsem měl depku, že mu nestíhám, ale … ho ho ho … ja zase třeba lépe vyšívám...
Výstup do…
Večer a ráno jsem si lupnul pilulku na bolest zad a mohl tedy stoupat vzhůru. Někdy kolem poledního jsme se opět ocitli v místech, kam lidská (šerpská) noha letos ještě nevrkročila (tak za 7 – 10 dní s fixama). Ocitli jsme se u odtrhový trhliny pod stěnou jako kráva. A pod ní napadáno spousta šutrů a stále přibývají. Radek tam na mě už nějakou chvíli čekal a našel zatím cestu jak se dostat do stěny. Sice trochu odvážné, ale šlo to. Vyhlídli jsme si ve stěně firnový průstup, kterým by to mělo jít. Zbytek stěny se ošklivě blýská – modrý vodní led …
Opět za Radkem trochu zaostávám, teď mi pro změnu ulítlo poutko od cepínu a musím pro něj kus sestoupit.
Když dolezu do stěny a dělám traverz k firnu (přechodové stadium mezi sněhem a ledem), koukám, že se Radek vrací směrem ke mně. Co se děje? On ten „firnový žlábek“ není firnový. Je to vrstvička sněhu na hnusným ledu. Co je však horší … že v celé stěně lítají šutry. Rychle se shodujeme, že tuto asi ne a opatrně odtamtud vycouváváme (hlídáme si navzájem létající „šutérky“). Začíná i hodně foukat a tak se rozhodujeme pro sestup do C II, kde přespíme již po třetí. Druhý den volíme rychlý sestup a následný přesun do nížin. Pak na Annapurnu. Letos je v oblasti Everestu málo sněhu a není předpoklad, že by se měly v dohledné době podmínky vylepšit. Nový sníh se neočekával, fixy ještě dlouho nebudou, takže …
Aklimatizace sice nedopadla úplně podle našeho vysněného scénáře (přespat v 7 300 m), jenže to prostě nešlo a doufáme, že na Annapurnu to bude stačit. Ani jeden z nás by neměl mít problém s vyšší nadmořskou výškou… (zkušenosti z dřívějška …)
Dobrá zpráva pro maminku, sestřičku, Mirču, kamarádky zní: Radek není magor
Když jsem se ho večer zeptal, zda by do toho šel, kdyby byl sám (výstup stěnou do C III), odpověděl, že NE – takže OK :)
Sestup
Již podruhé přes ledovec Khumbu. Hned zpočátku se vám, milí čtenáři, omlouvám za mou totální nasranost. Teď již to tedy v Pokhaře trošku vyšumělo, ale …
Docela se mi dařilo sestupovat rychle. Již jsem si zvykl na trhliny, na žebříčky přes ně, na hrozbu padajících seráků a těšil jsem se jak budu dole brzy a že mě tam ani nechytne slunko a já se neusmažím.
No jo. Pak jsem přišel ke skoro kolmému výšvihu (pro mě sestup), kde na fixech viselo pode mnou spousta lidí. No dobrá, počkám. Jenže ouha. Ono jim to nějak nejde. Bohužel to nešlo nikudy oblézt. No radek říkal, že jsem moc hodnej a měl jsem tam vlézt. Po cca 45 minutách to skupina cca 40 chilanů „vyběhla“. Tak jsme se s také čekajícím šerpou zaradovali. Jenže než jsme se stačili vzpamatovat, byla tu další grupa a já málem vyskočil z kůže. Byla to indická armáda, která se na tom místě dokonce filmovala. Asi pro to, že v jejich středu bylo cca 6 bab. Ale ta rychlost postupu. Ufff. Vždycky než bych někoho pustil do tohoto ledopádu, musel by v BC ujet na cyklotrenažéru aspoň 30 km. Možná by se počet lidu smrsknul na polovinu:)
- v cca 8 h začínám sestupovat z CII z 6 400 m
- v cca 11,30 h BC v cca 5300 m – zase přebalování
- v cca 15 h odchod z BC od stanů, cca 15,45 – opačný konec BC cca 5100 m
Ten den chceme až do Pheriche
Jenže:
To by Radek každou čtvrthodinu nesměl potkat někoho známého a zakecat se.
Pak máme stíhat. On sice tvrdí, že jdu pomálu, jenže co mám asi dělat, když mám krátký nohy.
Začalo to nějakou Kanaďankou - ne moc hezkou, ale zase vřelou - chce se fotit ona s Radkem
Pokračuje to Poldou Sulovským - ne moc hezký - nechce se fotit nikdo s nikým
A pak, Ježíši, málem přechází Gerlindu (3. baba na světě se všema osmama – asi první poctivě) - taková krásná holka – naštěstí se k Radkovi hlásí :-) - chce se fotit Radek! :-)
Takže někdy kolem 18 h přicházím do Lobuche, kde už na mě Radek netrpělivě čeká. Se začínající tmou pokračujeme do Dughly cca 4400 m.
A další den již pelášíme od rána do Namche Bazaru a pak do Lukly.
Text/foto: Jan Trávníček, Expedice Annapurna 2012
Expedici ANNAPURNA 2012 sponzoruje HUMI outdoor
Diskuze u článku (0) |
Vložit nový příspěvek