Expedice Annapurna 2012 IV.: 2. výškový tábor a čekání na počasí

Jak napsal Radek, byla to taková „Honzíkova cesta po Nepálu“ - krásný Everest trek s Mirčou a ostatními pod Lhotce - do BC (pozn. redakce: základní tábor) Everestu. Během osmi dnů přespání ve 2BC v 6 400 metrech a dotek sedmi tisíc. Tři dny trvala cesta do Lukly, pak odpočinek a dovolená v Kathmandu a Pokhaře. Prostě pohoda. Jenže teď sedíme v BC v 4 200 m.

Nahoře na vrcholcích je uragán a jako každý den se kolem poledního začíná zatahovat a sněží. Nahoře je spousta sněhu a pořád „sype“. Silně fouká. Jsme relativně aklimatizovaní, takže jen musíme čekat na aspoň 5 dní lepšího počasí. A pokusíme se o vrchol. Lepší počasí prý ale nebylo celý měsíc.
Předevčírem jsme zásobili 2. VT (pozn. redakce: druhý výškový tábor). Byla to legrace. Pěkná startovní sestava, co vyrážela nahoru. Je tady totiž i Don Bowie, který čas od času leze se švýcarským rychlolezcem Uelim Steckem. Ten loni na jaře „přeběhl“ dvě osmy a málem i Everest. Ten se v BC už nudil, a tak si vyrazil na „piknik“ do 5 400 m. Jak můžete tušit, jeho a Radka jsme s Oskarem (další člen co šel nahoru, tuším z Peru) viděli jen na začátku. Závodníci. Naštěstí Oskar měl moje „normální“ tempo. Kluky jsme pozorovali hodně vpředu. Byli jsme dost „natěžko“. Při finálním pokusu nám to snad ušetří nějaké síly, když už aspoň do 2. VT nic moc neponeseme. Hodně přes 20 kilo měla ta moje hyena. Nakonec mi šel Radek i kus naproti, aby mi s tou „Doldy mrchou“ pomohl. Prý se taky musel vykoupit, neboť zapomněl vzít nahoru svůj příděl bombiček. Jen na vysvětlenou - ke každému plynovému vařiči nedílně patří i plynová bombička.

Druhý výškový tábor je na docela bezpečném místě. Ale nízko, děsně nizoučko. Cca 5 400 m, což je výška BC pod Everestem. Takže jsme přespali jednu noc, udělali tam depo, dopoledne něco nafotili a zase seběhli dolů, tak za tři hodiny cesty. Nahoře je spousta sněhu a cesta do 3. VT je v tuto chvíli naprosto panenská a my doufáme, že až se, třeba někdy, počasí umoudří, tak se domluvíme a vyrazíme společně nahoru. Neboť, nezlepší-li se sněhové podmínky, myslím, že není v lidských silách jednotlivců (a to tam počítám i Radka a Dona) prošlápnout to z BC až na vrchol. Zatím mám však spíš pocit, že všichni budou čekat na to, až se pohneme my. Ho ho ho, ta taktika...
Už jen pohled na výstupovou cestu z dvojky k vrcholu je takový trošku „hrozivý“. Žádná procházka to nebude. Naštěstí to není přesně francouzská cesta mezi sérakama apod. Ta je hrůzostrašná. To nevím, jestli bych měl „hlavu“ do toho vlézt. Ta „letošní“ varianta je snad bezpečnější.

Zatím ale jen čekáme. Možností jak vyplnit prázdno není moc, a tak plánuju – dneska napíšu tenhle článek, zítra si vyperu, pozítří se umeju, popozítří vyčistím zuby. Nepokrytě musím přiznat, že se mi v tom čekání stýská hlavně po Mirče, ale i po Plzni, po teple, …ajaj, to bych asi jako „expedičník“ psát neměl, co?:-)). Ještě, že je tady ten Radek, co pohladí, milým slovem utěší, slivovice dá napít a tak.

Poslední dva dny před plánovaným výstupem dorazily jen sms od Trávy. 

29. 4.  - Teď se budem x dní flákat. A čekat na počasí. Peklo. Válení. Čtení. Sněžení. Vyhlídky špatný.

30. 4.  - Tak zítra jdeme nahoru. Počasí snad bude uspokojivé. Pokus by měli dávat všichni.

Text: Jan Trávníček, Radek Jaroš (redakčně upraveno)

Expedici ANNAPURNA 2012 sponzoruje HUMI outdoor