Hory Antarktidy

Jedná se také zároveň o (v naměřených průměrech) nejstudenější, nejsušší a největrnější kontinent. Průměrná nadmořská výška Antarktidy činí 1958 m včetně šelfových ledovců a 2194 m bez nich, čímž se řadí na první místo mezi všemi kontinenty. Horské oblasti bez ledu tvoří pouze necelých 5% z celkové rozlohy. Obecně se o pohořích Antarktidy ví velmi málo, jelikož badatelé (polárníci) se tu při svých průzkumných cestách setkávají s extrémními přírodními podmínkami: extrémně drsné podnebí, nebezpečný ledovcový a skalní reliéf, riskantní příjezd k pobřeží, řídká síť polárních stanic a často problematické zásobování. Ty nedrsnější podmínky panují právě ve velehorských oblastech. Antarktida se obvykle dělí na Východní a Západní - rozhraní se klade do podledovcové deprese na spojnici Rossova a Weddelova moře. Většina velehor se nachází v okrajových částech kontinentálního ledovce a má podobu izolovaných hřebenů, hřbetů a nunataků (výraz pro skalnatý vrchol hory vystupující z pevninského ledovce), kolem nichž splývají ledovce z centrálního ledovcového plató.

Po klimatické stránce je Antarktida označována v centrálních oblastech za extrémně studenou a extrémně suchou ledovou poušť, místy i kamenitou a skalnatou. Počasí je mrazivé a suché, s četnými větrnými bouřemi. Maximální rychlost zjištěná v Adélině zemi přesáhla 83 m/s (přes 300 km/h). Jak již bylo zmíněno, Antarktida je největrnějším kontinentem. Co se týče teplot, pro centrum kontinentu je charakteristická střední roční teplota -56 ºC, absolutní zjištěné minimum je   -89 ºC. Srážek má Antarktida nejméně ze všech kontinentů - pohybují se od méně než 50 mm do 650 mm za rok, jen výjimečně na pobřeží více, a to z 99% v tuhém skupenství.

Život v podobě fauny a flóry je na Antarktidě něčím vzácným. Pouze na leduprostých plochách v oázách a hlavně na Antarktickém poloostrově lze narazit na porosty lišejníků, mechů, vzácně i na několik druhů travin. Živočišstvo ve vnitrozemí Antarktidy prakticky neexistuje. Suchozemská zvířena čítá pouze několik druhů hmyzu, vázaných na porosty mechů převážně na Antarktickém poloostrově (bezkřídlá moucha, bezkřídlý komár, chvostoskok, několik druhů pavouků a červů). Ostatní fauna je vázána na moře. Z ptáků jsou nejznámější tučňáci (tučňák Adélin a tučňák císařský), buřňáci a chaluhy.

Hory východoantarktického štítu

Povrch východní Antarktidy je jednotvárný a postupně klesá od centrální ledovcové kopule o výškách přes 4000 m k okrajům, kde ve výškách kolem 2000-2500 m začíná svah pevninského ledovce. V jihozápadní části Wilkesovy země je vůbec největší mocnost antarktického ledovce, 4744 m. K tamním významným pohořím se řadí: pohoří královny Fabioly (s nejvyšším vrcholem Fukušima - 2470 m), Belgica (Mt. Victor, 2588 m), Sor Rondane (Vorterkaka, 3630 m), Ruské hory (2820 m), Hory prince Charlese (Mt. Menzies, 3355 m), Wohlthat (3250 m), Mühligovy-Hofmannovy hory (3167 m) a Hory Gamburceva (3390 m).

Transantarktické pohoří

Transantarktické pohoří tvoří rozhraní Východní Antarktidy vůči Západní, táhne se v délce 2800 km a nejvyšší horou je Mt. Kirkpatrick dosahující 4528 m. Některé jeho části jsou skryty pod ledem, ale přesto skalní podloží vyčnívá na mnoha místech četnými vrcholy i celými horskými hřbety. Pohoří začíná na jižním okraji Filchnerova šelfového ledovce nunatakovým pohořím Pensacola a táhne se až k západnímu pobřeží Rossova moře, kde končí jihozápadně od Adareova mysu. Mezi nejznámější pohoří této oblasti patří: pohoří Admirality (Mt. Minto, 4165 m), Eisenhowerovo pohoří, Convoy, Asgard (Mt. Shapeless, 2739 m), Royal Society (Mt. Lister, 4025 m), pohoří královny Alžběty (Mt. Miller, 4160 m), pohoří královny Alexandry (Mt. Elizabeth, 4480 m), Thielovo pohoří a pohoří Whitmore (Mt. Seelig, 3022 m).

Ellsworthovo pohoří

Pohoří o délce 350 km, objevené r. 1935 Lincolnem Ellsworthem, se rozkládá mezi šelfovým ledovcem Ed. Ronneové a polárním kontinentálním ledovcem Západní Antarktidy. V tamním  pohoří Sentinel se nalézá vůbec nejvyšší vrchol celého kontinentu - Mt. Vinson  (5140 m). Sentinel nabízí další vysoké hory, konkrétně například Mt. Tyree (4965 m), Mt. Shinn (4801 m) či Mt. Gardner (4686 m).

Vulkány Země Marie Byrdové a Rossova ostrova

Oblast představuje plochý ledovcový povrch, přičemž dosahuje výšek mezi 1000 a 2100 m. Ovšem v několika nunatakových vulkanických pohořích, zejména na západě, vystupuje mnohem výše. V pohoří Výkonného výboru ční do výšky 4181 m vyhaslý vulkán Mt. Sidley. K dalším pohořím v této lokalitě se řadí Fordovy hřebeny a nunataková skupina Flood Range. Západně od Země Marie Marie Byrdové se rozprostírá Rossův šelfový ledovec, největší svého druhu na světě s celkovou plochou 547 350 km². Zde se nachází známý (a činný) vulkán Mt. Erebus (3794 m), v jehož kráteru se dlouhodobě udržuje malé lávové jezero.

Text: J. Štantejský a Světová pohoří

Foto: Wikimedia Commons, Rex, Andrew Mandemaker, Vincent van Zeijst, č.2, č.3, č.4, č.5, Ben Holt

zpět