Rakousko, Salzbursko – krátký výlet do hor II.

Tato trasa má své záchytné a vyhlídkové body. A my tedy míříme k prvnímu z nich – Piffkar (1 620 m n. m.). Toto stanoviště je určeno především dětským návštěvníkům, kteří se seznámí s různými druhy ptáků, kteří zde žijí.

Vyhlídka Hochmais ve výšce 1 850 m n. m. nabídne pohled do údolí Ferleiten a dozvíte se více o ledovci Rotmoos. Pokračujeme dál a směřujeme k Alpine Nature Show Museum – výška 2 300 m n. m. Muzeum je věnováno alpské přírodě, místním ekosystémům a také se dozvíte víc o zástupcích živočišné říše.

Nejvyšší bod vyhlídkové trasy se nachází v místě, které se jmenuje Edelweißspitze (2 571 m n. m). Z hlavní cesty k němu musíte maličko odbočit, avšak odměnou jsou vám krásné panoramatické výhledy na více než třicet třítisícovek.

Füscher Torl (2 428 m n. m.) – zde si můžete prohlédnout památník, který navrhl mezinárodně uznávaný architekt Clemens Holzmeister a byl věnován památce dělníků, kteří položili svůj život při stavbě této silnice. Čeká vás asi nejlepší výhled na samotný Grossglockner.

Dále jsme se rozhodly zastavit u jezera Fuscher Lacke, které je jen kousek u silnice. Procházíme se po okolí, ale nejsme tu samy – společnost nám dělá stádo krav. Po krátké přestávce pokračujeme dál. Počasí se nám poněkud kazí, obloha se zatáhla a fouká silný vítr. V okamžiku, kdy projíždíme nejvyšším bodem trasy (tunelem Hochtor, 2 504 m n. m.) máme pocit, že jsme v jiném ročním období. Vozovka je totiž částečně pokrytá ledem a sněhem – je to až neuvěřitelné.

Blížíme se ke konečnému bodu silnice – k návštěvnickému centru Kaiser Franz Josefs Höhe. Aktuální výška je 2 369 m n. m. Moc štěstí na viditelnost tedy nemáme. Nad námi se válí tmavá mračna a občas dokonce oblohu osvítí blesk. Grossglockner, který bychom mohly spatřit, můžeme jen tušit a ledovec Pasterze se objevuje jen chvilkami. Návštěvu tohoto místa si budu muset zopakovat, nenechám si přece ujít pohled na největší ledovce ve Východních Alpách.

Koncový bod vysokohorské silnice umožňuje parkování pro cca 600 vozů. Návštěvnické centrum Kaiser Franz Josefs Höhe prezentuje výstavu věnovanou nejvyšší hoře Rakouska – Grossglockner. Na ploše skoro 1 000 m² je mnoho zajímavého. Exponáty jsou umístěny ve čtyřech patrech, každé z nich je věnováno jiné oblasti. Můžete zkusit projít průrvou ledové trhliny, podívat se na svět ledových krystalů a fascinující život uvnitř ledových jeskyní nebo se dozvědět o historii celé trasy.

Hlavním lákadlem místa však není jen expozice uvnitř budovy návštěvnického centra, ale především okolní krajina. I když není po slunci ani vidu, ani slechu, má krajina úžasnou atmosféru. Stoupáme k soše Franze Josefa, která je umístěna na kopci pod námi. Bohužel máme vše v mlze a okolní horské masivy působí téměř hrozivě.

Národní park Vysoké Taury, jehož je silnice součástí, je největší přírodní rezervací v Alpách a je považována za jednu z nejkrásnějších na světě.

Jízda zpátky je celkem klidná, i když sjízdnost v některých částech není ideální. Na druhou stranu je třeba potvrdit, že je pravidelně sledována a upravována. Čím více se blížíme ke vstupní bráně, tím se počasí opět zlepšuje. Mezi mračny nesměle vykukuje sluníčko, nakonec je velice příjemný večer.

V programu pro poslední den musíme počítat s návratem domů, a tak volíme návštěvu soutěsky Lichtensteinklamm. Naleznete ji blízko okresního města Sankt Johann im Pongau, jehož historie sahá až do doby bronzové. Soutěsku vytvořila vodní eroze působící tisíce let na skalní masiv. Celá délka je téměř 4 km, ale přístupná je jen menší část, která je opatřena lávkami, chodníky a schody, které jsou pevně upoutány do okolních skal. Šířka soutěsky je jen několik metrů, zato hloubka je až 300 m.

Lichtenštejnskou soutěsku můžete navštívit díky nadšencům z Pongauského alpského spolku, kteří se o ni zasloužili v druhé polovině 19. století. Krom dřevěných konstrukcí pro pohyb návštěvníků bylo třeba v některých místech vybudovat i tunel. Na dokončení stavby daroval peníze kníže Johann II. z Lichtenštejna, po kterém nese soutěska jméno dodnes.           

My jsme ji navštívili poměrně brzo ráno, což je údajně nejlepší a nejvhodnější čas. Také v odpoledních hodinách je hra světel kouzelná. Doporučuji si vzít turistickou obuv a raději i pláštěnku. V některých úsecích totiž můžete dostat „ledovou sprchu“, protože vodní tříšť stříká i na chodníky. Překvapením na závěr naší asi 1,5 km dlouhé procházky je krásný vodopád.

Počasí nám přálo. Byla to velmi příjemná tečka na závěr našeho pobytu a věřím, že se do oblasti Salzburska brzy vrátím.

GPS: 47°02'23.5"N 12°50'30.3"E

Text a foto: Magdaléna Radostová