Sierra Madre a mexické sopky

Hory Mexika jsou málo navštěvované, takže s výjimkou Popocatépetlu téměř chybí jakékoli turistické zázemí. Zda je to dobře nebo ne, záleží na úhlu turistického pohledu.

Základ celého horského systému tvoří dva hřebeny – západní se nazývá Sierra Madre Occidental, východní Sierra Madre Oriental. Mezi městy Mexiko a Veracruz, kde jsou obě větve propojeny v rovnoběžkovém směru 1000 km dlouhou tektonickou poruchou a navazující Eje Volcanico, leží všechny nejvyšší mexické vulkány. Oblast Sierra Madre se dělí do pěti hlavních pohoří: Sierra Madre Occidental, Sierra Madre Oriental, Eje Volcanico, Sierra Madre de Sur a Sierra Madre de Guatemala.

Sierra Madre Occidental

Probíhá podél pobřeží Tichého oceánu. Zpravidla bývá rozdělováno na tři skupiny: Sierra Tarahumara, Sierra Madre a Sierra Nayarit. Nejvyšším vrcholem je Nevado de Colima (4339 m), další jsou Vulcan de Colima (3880 m) a Tancitaro (3845 m).

Sierra Madre Oriental

Vychází z řeky Río Grande nepříliš vysokými oblými hřbety, které až na jihu přesahují výškovou hranici 3500 m, např. Cerro Pena Nevada (4054 m).

Eje Volcanico

Nejzajímavější, a také nejnavštěvovanější horská oblast Mexika s nejvyššími vulkány: Pico de Orizaba (Citlaltépelt, tj. Hvězdná hora, 5700 m), Popcatépetl (Kouřící hora, 5452 m), Ixtaccihuatl (Spící žena, 5286 m) a Malince (4461 m).

Sierra Madre de Sur

Jižní pokračování Sierry Madre Occcidental. Systém nepravidelných rulových hřbetů podél Tichého oceánu (Toetepec, 3703 m), které v Tehauntepecké šíji přecházejí v Sierru Madre de Guatemala.

Sierra Madre de Guatemala

Nejvyšším vrcholem je zde Tajumulco (4210 m), ale nejnavštěvovanější je činný vulkán Pacala (2552 m). Toto pohoří posléze přechází ve Středo-americké Kordillery.

Podnebí

V Sierra Madre panují tři podnební pásma: Horské pásmo do 650 m s poměrně velkými srážkami a tropickou vegetací. Mírné pásmo, 650 – 1800 m, subtropické podnebí, borové a dubové lesy a množství subtropických užitkových kultur. Studené pásmo , 1800 – 3000 m, řídké srážky a velké teplotní rozdíly mezi dnem a nocí.

Vodstvo

Na vodní toky je oblast mexických hor velice chudá, zásobování pitnou vodou je vůbec jedním z největších problémů této země (a to nejen v horách, rovněž i ve velkých městských aglomeracích). Pásmo věčného sněhu začíná ve výšce 4700 až 5000 m, přičemž zasněžené vrcholky hor představují důležité místo v indiánské mytologii. Například Popocatépetl a Ixtaccihuatl pokrývají ledovce o rozloze několika čtverečních kilometrů.

Příroda

Původní horská vegetace se dodnes zachovala jen v místech nevhodných k zemědělskému využití, tzn. Vy výškách nad 3000 m nebo na prudkých svazích. Dominantními dřevinami je jedle mexická a borovice Hartwegova. Ve výšce okolo čtyř tisíc metrů je už vegetace alpínského stupně, rostou zde jen dvě větší dřeviny: jalovec a meruzalka. Zvířena mexických hor je poměrně chudá, k ohroženým druhům se řadí endemický králík lávový a leguánci. Jedním z nejzajímavějších živočichů celé horské oblasti je motýl monarcha stěhovavý.

Obyvatelstvo

Vnitrozemí Mexika je hustě osídleno, jedno z největších měst světa – Ciudad de Mexico – obývá přibližně 25 milionů lidí leží jen asi 50 km od Popocatépetlu a Ixtaccihuatlu. Většinu v celkové populaci dnes představují mestici (míšenci Indiánů a bělochů), kteří tvoří cca 60%. Čistě indiánské kmeny už žijí pouze na jihu v Lacantúnských pralesích.

Text: J. Štantejský a Světová pohoří

Foto: Panoramio.com - EDUARDO MAYA, rmartine, Angel Miranda, Hans Hartings, Carlos Cruz C, noelpp, pepeleyva, francisco lopez p, paty_lopez_hidalgo, andres diaz mx, luisdia

zpět