SR: Belianské Tatry – přes Široké sedlo
Široké sedlo – na hlavním hřebeni Belianských Tater
Území Belianských Tater je součástí horstva Východních Tater, jejich hlavní hřeben se táhne šikmo se sklonem na severozápad podél východního okraje Vysokých Tater. Toto neobyčejné pohoří je na rozdíl od Vysokých Tater budované převážně druhohorními vápenci a dolomity. I proto mají erozí obnažené a skalnaté oblasti tohoto horského masivu spíše světle šedou barvu, což těmto horám dodává nevšední a charakteristický ráz. Na strmých vysokohorských loukách můžete vidět kamzíky, ty se buď pasou v malých skupinkách, nebo ze skalnatých vyvýšenin zvědavě sledují dění v okolí. Nejvyšším vrcholem Belianských Tater je mohutná pyramidová hora – Havran (2152 m n. m.), ale turisticky přístupným nejvyšším bodem je Vyšné Kopské sedlo (1934 m n. m.). Hlavní hřeben tohoto vápencového pohoří je pro návštěvníky zpřístupněn v oblasti Širokého sedla, přes které ve výšce 1825 m vede červená turistická stezka a umožňuje tak turistům přechod napříč masivem Belianských Tater.
Přes Monkovu dolinu
Na hlavní hřeben vedou dvě značené turistické trasy – jedna se táhne ze severní strany (od obce Ždiar), prochází Monkovou dolinou a nakonec v Širokém sedle dosahuje hřeben. Další trasa vede z jihovýchodní strany – z křižovatky chodníků od Velkého Bílého plesa, případně od Kopského sedla. My si volíme první variantu, takže naše túra začíná v podtatranské obci Ždiar. U hlavní silnice na rozcestníku „Ždiar, Tatra“ se napojíme na červenou turistickou stezku. Zpočátku jdeme asfaltovou, později lesní cestou, před námi se tyčí siluety dvou snad nejcharakterističtějších vrchů Belianských Tater – Havrana a Ždiarské vidle. Na rozcestníku „Monkova dolina“ pokračujeme podél Rígelského potoka, naučnou stezkou po červené trase vstupujeme do kouzelné Monkovy doliny. Cestička pozvolna stoupá smíšeným lesem. Nerovným, občas skalnatým terénem neustále nabíráme výšku, výhledy do Monkovy doliny jsou stále úchvatnější. Před námi se vypíná strmé skalní bradlo Lastovica, dole v údolí vidíme malé domky vesničky Ždiar. Opouštíme horní hranici lesa a v lokalitě Široký úplaz vcházíme do otevřené vysokohorské krajiny. Nakonec přicházíme do našeho cíle na hlavním hřebeni Belianských Tater a v nadmořské výšce 1825 metrů vstupujeme do Širokého sedla.
V Širokém sedle
Široké sedlo je jako hranice dvou světů, při pohledu na severovýchod vidíme obec Ždiar, v dálce rozpoznáváme siluety vrchů Pieninského národního parku. Při pohledu na západ se před námi rozprostírá hluboká a rozlehlá dolina Zadní Meďodoly, která je na severním okraji ohraničena nedobytnými vrchy Belianských Tater. Před námi se tyčí mohutné vápencové soutěsky vrchu Ždiarská vidla (2142 m n. m.), na jejímž svahu pozorujeme skupinku pasoucích se kamzíků. Po krátkém oddechu můžeme pokračovat po červené trase a přibližně po 15 minutách přicházíme do Vyšného Kopského sedla (1934 m n. m.). Z tohoto dokonalého vyhlídkového bodu se nám naskytne úžasný pohled na panoráma slovenské, jakož i polské části Vysokých Tater. V popředí se tyčí dominantní Jehněčí štít (2230 m n. m.). Východní strana odkrývá výhledy na dolinu Přední Meďodoly a členitý hřeben Belianských Tater.
Belianské Tatry jsou z důvodu přísné ochrany přírody turisticky dostupné jen několika značenými turistickými stezkami. Snad nejatraktivnější jsou lokality nacházející se ve vyšších polohách, Široké a Vyšné Kopské sedlo jsou toho důkazem. Tato sedla jsou snad nejkrásnějšími turistickými cíli v Belianských Tatrách, které nám umožní naplno si vychutnat nezapomenutelné pohledy na tatranské doliny či vysoké štíty.
GPS: 49°16'07.3"N 20°15'54.0"E (obec Ždiar)
Text a foto: Radoslav Biskupič
Překlad: Stanislava Waniová
Diskuze u článku (0) |
Vložit nový příspěvek