Východní Slovensko, Vihorlat II – putování divočinou
Bohužel jiná než neznačená cesta na Vihorlat nevede, protože vrchol se již nachází ve vojenském prostoru Valaškovce. Obecně není doporučováno se zde zdržovat delší dobu, především z důvodu častých střeleckých zkoušek, které jsme vzdáleně slyšeli. Nicméně výstup na Vihorlat je zcela bezpečný a turisté sem běžně chodí, přestože je od vymezené hranice vojenského prostoru vzdálený jen asi 1 km. Vrchol je označen velkým křížem a kótou 1075,5 m n. m. Z Vihorlatu jsou nádherné výhledy do širokého okolí, a protože dohlednost byla opravdu výborná, viděli jsme celou Zemplínskou šíravu včetně sousedních Michalovců a obce Vinné.
Zemplínská šírava je po Oravské přehradě se svou rozlohou 33 km2 druhou největší vodní nádrží na Slovensku. Oproti tomu průměrná hloubka je jen 3,5 m, takže celá vodní plocha je velmi mělká. Byla vystavěna v letech 1961–1965 za účelem vodohospodářských úprav okolní krajiny a v 70. a 80. letech minulého století byla i významným rekreačním střediskem. V následujících letech však cestovní ruch upadal. Bylo to především proto, že voda byla kontaminována polychlorovanými bifenyly, které sem byly vypouštěny přes řeku Laborec. V současnosti je však již kvalita vody dobrá, dokonce je klasifikována jako vhodná ke koupání.
Po zdolání nejvyššího vrcholu jsme prakticky už jen klesali po zelené a následně žluté trase až do Remetských Hámrů, kde jsme měli v plánu přenocovat v turistické ubytovně. Ta měla být dle informací na internetu otevřená turistům za symbolický poplatek 5 eur za noc. Bohužel jsme ale zjistili, že v ubytovně momentálně bydlí lidé, kterým nedaleko vyhořel dům. Pro nás už tam tudíž nebylo místo. Byli jsme tedy odkázáni na místní penzion nacházející se vedle kostela, kde je za 10 eur možné přespat. Kvalita ubytování byla sice nízká, ale my jsme byli rádi, že máme pevnou střechu nad hlavou.
Druhý den jsme vstali časně ráno a přemístili se autobusem do Michalovců. Tam jsme se potkali s naším společným kamarádem Jožou, který v tu dobu pobýval u své známé, která nám rovněž poskytla azyl na naši poslední noc. Společně jsme pak vyrazili už na lehko bez batohů na jednodenní odpočinkový výlet na Vinianský hrad a Vinianské jezero.
Vinianský hrad, který leží nad obcí Vinné v nadmořské výšce 325 m n. m., je torzo gotického hradu pocházejícího ze 13. století. Původně sloužil jako strážní místo na obchodní cestě do Polska, v průběhu následujících století byl hrad několikrát poškozen a opravován. V 18. století byl při likvidaci protihabsburského stavovského povstání definitivně zbořen a od té doby je jen zříceninou. V současnosti však probíhá na hradě celková rekonstrukce.
Vinianské jezero je oblíbenou turistickou destinací, která poskytuje možnost koupání a rybolovu. Má přibližně kruhový tvar o velikosti 8 ha a jeho průměrná hloubka je 3 m. Jezero vzniklo vybudováním umělé hráze a přivedením vody z Vinianského potoka do sedla na úpatí okolních kopců. Na břehu jezera se nachází řada chat a restaurací, z nichž jednu jsme navštívili a při obědě jsme si kromě jídla vychutnávali i krásný výhled na jezero. Příjemně unavení jsme se odebrali na cestu zpět do Michalovců, odkud jsme následujícího dne cestovali do Košic a zpět do České republiky.
Celkově mohu snad nejen za sebe náš výlet zhodnotit velmi pozitivně. Jedná se o relativně klidný kout Slovenska, kde si nenároční baťůžkáři přijdou na své a kde si člověk opravdu odpočine od každodenního shonu v krásné a divoké přírodě.
GPS: 48°45'29.3"N 21°54'56.1"E
Text a foto: Vojtěch Bližňák
Diskuze u článku (0) |