Slovensko: Bezpečně na hory II. – Vysoké Tatry

Během zimy jezdíme do Vysokých Tater hlavně kvůli lyžování, ale někteří z nás i na túry. Mráz je jedno z nebezpečí zimní turistiky, které na nás v zimě číhá. v denních podmínkách obvykle dosahuje -10 až -15 °C. Již při těchto minusových teplotách může při nedostatečném chránění dojít k omrzlinám končetin, ale i některých částí obličeje (hlavně pokud je větrno). Ale při extrémních teplotách (kolem -30 °C), které se v dané oblasti vyskytují poměrně často, je potřebná nejen speciální výstroj, ale i aklimatizace.

Pokud již máme pocit, že máme strnulé prsty, začneme s nimi intenzivně pohybovat, aby v nich opět začala proudit krev. i obličej je třeba častěji kontrolovat, protože pokud se objeví nepravidelná bílá místa, je to už důsledek počátku omrzlin. Takto postižená místa je nutné okamžitě promasírovat a potřít ochranným krémem.

Sněžení s sebou obvykle přináší oteplení, ale i výrazně mění stabilitu sněhové pokrývky a zároveň snižuje viditelnost a orientaci v terénu. Proto je potřeba co nejdříve ukončit túru a dostat se na nejbližší chatu nebo sejít do údolí. v případě skupinové turistiky je třeba udržovat i akustický kontakt. Pokud se sněžení spojí s intenzivním větrem a nastane vichřice, může to mít fatální následky. v případě, že uvízneme v neutuchající vichřici, je potřeba udělat záhrab, který je třeba zpevnit kvádry sněhu a ze shora přikrýt. Zapomínat nesmíme ani na větrací otvor. v tomto záhrabu pak můžeme v bezpečí přečkat, dokud se povětrnostní podmínky nezlepší.

Nebezpečí na nás číhá i ve formě oblevy, kde na strmějších svazích může dojít k tání, které snadno strhne i člověka a způsobí mu zranění. Proto je nutná vizuální kontrola svahu, aby se včas předešlo zásahu klouzajícího sněhu. Jinak to není ani s jarním sněhem, který je na rozdíl od letního mimořádně měkký, plný vody a nesoudržný. Pokud procházíme sněhové pole, hrozí nám, že se propadneme. Pokud taková situace nastane, je třeba okamžitě roztáhnout ruce, zvrtnout se a předklonit. Snad největším nebezpečím jsou laviny. Prevence začíná ještě před samotnou túrou a to v podobě informování o aktuálním stavu terénu na Horské záchranné službě. Typickou vlastností lavin ve Vysokých Tatrách je menší rozměr proti jiným pohořím. Laviny zpravidla padají v úzkých žlabech, ale i v údolích. Pokud je vyhlášen 4.stupeň lavinového nebezpečí, nedoporučuje se zimní túra. Již při 3.stupni by se méně zdatní turisté a lyžaři neměli vydávat do hor. Pokud se přece jen vydáme na túru, nesmíme zapomenout na povinnou protilavinovou výbavu, jakou je lopata, sonda a vyhledávač. na podezřelý svah by měla vstupovat vždy jen jedna osoba, která v žádném případě nesmí stoupnout na sněhový převis, protože by to mohlo mít katastrofální následky. Při pádu laviny je potřeba v co nejkratším čase vyhledat a vysvobodit zasypaného. Pokud se nám to nedaří, okamžitě kontaktujeme Horskou záchrannou službu.

Pokud nás zastihne noc někde na zasněženém hřebeni Tater, jedná se vždy o kritickou situaci, protože noční teploty klesají hluboko pod bod mrazu. Pokud se k tomu přidá vítr, začíná doslova boj o život. Proto je třeba v předstihu se připravit na nouzové přenocování. v ideálním případě si postavíme stan nebo záhrab, případně iglú. Je třeba si na sebe obléct všechno to, co máme v batohu. Pokud máme s sebou svíčku, zapálíme ji. v našem úkrytu nám dokáže zvednout teplotu až o 4 °C. Samozřejmě kontaktovat Horskou záchrannou službu a co nejpřesněji popsat naši polohu. Dalším nebezpečím může být mlha. Ještě dokud přichází, musíme si zapamatovat co nejvíce detailů, jako jsou například stromy, skály, tvary hřebene. Nejlepší je počkat dokud mlha neustoupí. Pokud by měla dlouhotrvající charakter, ideální je neriskovat a vrátit se zpět po původní trase do údolí, respektive k nejbližší vysokohorské chatě.

Tento článek zachycuje jen malé množství nebezpečí, která se vyskytují ve vysokých horách. Odpovědná příprava a spolehlivá výbava eliminují možná rizika.

Text: Oskar Mažgút
Zdroj a foto: hory.sk

Překlad: Stanislava Waniová