Slovensko: Bezpečně na hory IV. – Západní a Nízke Tatry

Nejprve se zaměříme na zimní období. K nejchladnějším místům v Západních Tatrách patří vrcholy Bystré a Roháčů. V Nízkých Tatrách jsou to zase vrcholové partie Ďumbiera a Chopku. Obvykle se denní teploty pohybují kolem -10 °C. Často však platí, že zhoršení počasí v podobě sněžení zapříčiní oteplení. Na horách si však vždy během zimy musíme dávat pozor na omrzliny. Pokud cítíme mravenčení končetin, zkusíme zrychlit krevní oběh a to například jednoduchým tleskáním či skákáním. Krátkodobým řešením pro intenzivní zahřátí rukou je vložit si je do rozkroku pod kalhoty. Pokud nás zastihne sněžení, které nám nejen zkomplikuje orientaci v terénu, ale i výrazně změní stabilitu sněhové pokrývky, je velmi důležité nespoléhat se například jen na tyčové značení, které je sice velmi dobrou pomůckou, avšak pouze dokud některá z tyčí nechybí, ale raději přerušit túru a vrátit se zpět na nejbližší chatu nebo sejít do údolí. Samozřejmostí v případě skupinové turistiky je udržování akustického kontaktu. Při úplné ztrátě orientace je třeba sestupovat dolů svahy a držet se dna údolí, případně erozních rýh nebo potoka, pokud jsou patrné. Zásady bezpečnosti během sněžení jsou do značné míry podobné zásadám chování v mlze. Pocit zimy nám umocňuje i vítr, o to víc, pokud se zvrtne na vichřici. Když už není možnost urychleného sestupu, i z posledních sil se snažíme vykopat si záhrab nebo alespoň polozáhrab. Pokud se z nějakého opravdu vážného důvodu rozhodneme pro sestup, na odpočinek se snažíme hledat si místo v závětří, protože vítr nám i během odpočinku odčerpává síly.

Obleva v Západních i Nízkých Tatrách bývá z důvodu padnutí základových lavin mimořádně silná a nebezpečná. Naopak, riziko vzniku jarních sněhových splazů je poměrně malé, vzhledem k relativně méně strmým svahům. Základové laviny vznikají při promočení celé vrstvy sněhu až po travnaté podloží, s následnou ztrátou stability celé sněhové pokrývky. Projevem této nestability jsou podélné několikametrové trhliny. Při ranních mrazech je přechod přes takový povrch relativně bezpečný, ale v poledních hodinách se vlivem slunečního záření stává mimořádně nebezpečným. Pád tohoto typu laviny má obvykle smrtelné následky, proto bychom během oteplení neměli vstupovat na firnové svahy, na jejichž povrchu se vytvořily podélné trhliny. Celková problematika lavin je mimořádně složitá. Jedním ze základních preventivních opatření je zjištění si aktuálních údajů o lavinovém nebezpečí ještě před plánovanou túrou přímo u Horské záchranné služby. Charakteristickým rysem lavin v Nízkých i Západních Tatrách je jejich relativně velký rozměr. Tyto laviny padají až do údolí a často přecházejí do protilehlých svahů, a to i v pásmu lesa. V nedávné minulosti jsme byli svědky pádu obrovské laviny v Žiarské dolině, která poškodila nejen chatu, ale strhla s sebou i stovky stromů a lesních porostů. Díky takovému řádění přírody bychom neměli podceňovat základní protilavinové vybavení a zásadu nevstupovat do hor již při 4. stupni lavinového nebezpečí. Pokud se přece jen rozhodneme riskovat, tak nikdy nevstupujeme na sněhovou desku uprostřed svahu nebo žlabu, sněhový převis, ani na sněhový polštář pod sedlem. Ten raději hřebenem obejdeme. Pokud nás zastihne stmívání a není možný sestup, důkladně se připravíme na přenocování. Vybudujeme si bivak, ať už formou stanu nebo záhrabu, a na sebe si oblékneme vše, co u sebe máme. Pokud jsme si předvídavě s sebou vzali baterku, snažíme se jí šetřit, protože v mrazu se baterie vybijí dvakrát rychleji. Pokud se však ocitneme v takové situaci, rozhodně bychom měli ještě před setměním kontaktovat Horskou záchrannou službu a co nejpodrobněji jí popsat naši polohu.

Zimní krásy našich hor bývají úžasným relaxem pro tělo i duši, ale nikdy nesmíme zapomenout na bezpečný pohyb v nich. Však ne nadarmo se říká: „Neštěstí nechodí po horách, ale po lidech ..."

Text: Oskar Mažgút
Zdroj a foto: hory.sk

Překlad: Stanislava Waniová