Slovensko: Bezpečně na hory VII. – Malá a Velká Fatra

Převážnou část chodníků v pohořích Malé a Velké Fatry tvoří hlinitý povrch. Jen ve vrcholových částech Rozsutce, Ostré a Jánošíkových děr se vyskytuje i skalní terén.

V případě deště dochází právě na hlinitém povrchu k výraznému měknutí a tím i k podstatnému zhoršení přilnavosti obuvi. Proto je třeba zvýšit opatrnost při přechodu úseků s kluzkým povrchem, zvláště pokud jsou strmé. Musíme počítat i s tím, že klouzavost takových chodníků přetrvává i několik hodin po dešti. Pokud však déšť nepřestává, ale naopak zesílí a přinese s sebou bouřkovou činnost, měli bychom urychleně sestoupit z hřebenových partií. Vzhledem k málo členité modelaci terénu a travnatému povrchu v daných pohořích, může člověk působit na hřebeni jako bleskosvod na střeše. Pravděpodobnost zásahu člověka bleskem se snižuje v místech, kde chodník prochází zalesněnými úseky, tedy v údolních částech pohoří. Pokud již sestup není možný, je důležité si při střetu s bouří vyhledat vhodný úkryt. Ale v žádném případě ne pod vysokými stromy nebo jejich osamocenými skupinami. Pokud se není kam skrýt, raději zmoknout někde na chodníku níž od hřebene, mimo velkých stromů.

Mnohem menší nebezpečí, než déšť či bouře, představuje mlha. Ta vzhledem k charakteru chodníků v těchto pohořích a jejich jednoznačnému směrování nepřináší s sebou riziko ztráty orientace. Pokud se intenzita mlhy nemění ani v silnějším větru, nejspíš půjde o nízkou oblačnost, která je předzvěstí zhoršujícího se počasí. za těchto povětrnostních podmínek je nutné túru přerušit a vrátit se zpět, pokud možno cestou výstupu.

V případě setmění je zpravidla možný postup i při jasné obloze bez měsíce, ale pouze pokud se přesouváme po hřebeni, resp. v nezalesněných úsecích. v hlubokém lese je už postup problematický, protože na chodníku na nás číhají různé překážky, jakými jsou například potoky, skalní stupně, spadané stromy. Takže nouzové přenocování není nezbytností. Pokud se přece jen rozhodneme přenocovat, využijeme rovinatý terén širších hřbetů hřebenů nebo i ploché travnaté louky. v případě příznivých povětrnostních podmínek přenocujeme tzv.. "pod širákem", tj. jen na karimatce a ve spacáku. Postavení stanu využijeme jen v krajním případě, protože v přírodě zanechává největší stopy.

Během horkých letních dnů na nezalesněných vrcholových partiích hřebenů může na nás negativně působit i horko. To může vést k přehřátí a dehydrataci organismu. Proto nelze zapomínat na pitný režim a častější přestávky v chládku. Pokud nemáme v okolí skalní převisy či stromy, chládek si snadno vytvoříme i z náhradního oblečení.

Doufáme, že se vám náš seriál o bezpečnosti na horách líbil a že pro vás bude jakousi pomůckou při osvojování si znalostí bezpečného chování a pohybu na horách.

Text: Oskár Mažgút
Zdroj a foto: hory.sk

Překlad: Stanislava Waniová